Autor stránek

Autor stránek

nasri@centrum.cz

Hovoříme-li o sledování původu organizace, která řídí osud světa, je zřejmé, že musíme začít u období, jež umožňuje pohyb takových rozměrů, období kvasu. Takové změny se ovšem neobjeví přes noc. Budeme se zabývat skupinou, která musela růst dlouhou dobu, aby získala moc a vliv nutný k získání globální kontroly, jíž dnes používá. Taková skupina opravdu existuje. Vůdcem této skupiny byl muž jménem dr. Adam Weishaupt, který se narodil 6. února 1748 jako syn židovského rabína. Když otec v roce 1753 zemřel, byl konvertován ke katolicismu baronem Johannem Adamem Ickstattem, který chlapce dal do výchovy k jezuitům. Ickstatt byl v roce 1742 jmenován kurátorem univerzity, aby ji reorganizoval. V roce 1765 odešel do důchodu, přesto však nadále řídil její politiku. Ačkoli se Weishaupt stal později knězem, vyvinula se u něho zřetelná zášť vůči jezuitům a stal se ateistou. Ickstatt, jeho kmotr, mu umožnil přístup do své soukromé knihovny, kde se mladý muž začal zajímat o práce francouzských filozofů, studoval právo, ekonomii, politiku a historii. Jeden z takových filozofů, Voltaire (1694-1778), revolucionář, který zastával liberální náboženské názory, v dopise králi Frederickovi II ("Velikému", který byl mimochodem zednář) napsal: "Konečně, až bude celé církevní společenství dostatečně oslabeno a bezvěrectví dostatečně silné, bude proveden konečný úder mečem otevřeného a neúnavného pronásledování. Nad celou Zemí bude rozprostřena vláda teroru a bude pokračovat, dokud se křesťané budou tvrdohlavě držet křesťanství." Panuje názor, že Weishaupt získal své myšlenky, ohledně zničení křesťanství, z Voltairových spisů. Studoval ve Francii, kde se setkal s Robespierrem (který vedl Francouzskou revoluci) a stal se přítelem několika lidí z francouzského královského dvora. Někteří se domnívají, že prostřednictvím těchto kontaktů byl uveden do satanismu. V roce 1768 promoval na bavorské univerzitě v Ingolstadtu. Sloužil čtyři roky jako učitel, poté byl povýšen na pomocného instruktora. V roce 1770 byl vybrán Mayerem Amschelem Rothschildem, aby založil organizaci, která by mu sloužila. V roce 1772 se Weishaupt stal profesorem občanského práva. V roce 1773 byl jmenován profesorem církevního práva, což byl post, který jezuité drželi 90 let. Založili většinu univerzit a drželi je pevně pod kontrolou, aby vyloučili vliv protestantů. V roce 1773 se Weishaupt oženil, navzdory přáním Ickstatta, který ho za to odsuzoval. O dva roky později, ve věku 27 let, byl jmenován děkanem Právnické fakulty. Jezuité měli z jeho rychlého postupu obavy, a proto se pokusili omezit jeho vliv tajnými pletichami proti němu a jeho liberálnímu smýšlení. Protože se nechtěl stát mučedníkem pro své volnomyšlenkářské ideje, zaměřil se na založení své vlastní organizace. Aby zmátl své pomlouvače, založil organizační strukturu podle vzoru jezuitů, avšak jeho záměrem bylo mít tajnou liberální koalici. Studoval protikřesťanské doktríny Manichejských, jejichž učení se točilo kolem astrologie, medicíny a magie. Byly mu vštípeny egyptské okultní praktiky neznámým obchodníkem jménem Kolmer z Jutlandu (oblasti na hranicích Dánska a Německa), který od roku 1771 cestoval po Evropě. Studoval moc Eleusiánských mystérií a vliv uplatňovaný tajným kultem Pythagorejců. Pythagoras byl filozof, který žil v 6. století před Kristem, a který učil, že muži a ženy by měli spojit své vlastnictví - což se stalo základem komunistické ideologie. Weishaupt také studoval učení Essejských a získal výtisky 'Kabaly', 'Hlavního klíče Šalamouna'a 'vedlejšího klíče Šalamouna', které mu odhalily, jak vyvolávat démony a provádět okultní rituály. Po setkání s protestantským zednářem z Hannoveru začal studovat různé zednářské spisy. Nejdříve přemýšlel o vytvoření dokonalé organizace zednářského typu, tvořené z mužů vynikajících schopností ve všech oborech, ale došel k závěru, že zednářství je příliš otevřené. Weishaupt byl Rothschildy (kteří byli prý satanisté) instruován, aby opustil katolickou církev a sjednotil všechny rozdílné okultní skupiny. Vytvořil sabat s názvem 'Zlatý Úsvit', který je údajně dodnes soukromým sabatem Rothschlidů. Weishaupt strávil pět let vypracováváním plánu, jehož prostřednictvím mohly být všechny jeho myšlenky redukovány na jednoduchý systém, který by se dal použít k potlačování náboženství, čímž by se uvolnily společenské vazby. Křesťanství chtěl nahradit náboženstvím rozumu. Původně zamýšlel vytvořit organizaci, zahrnující "školy vědění", jejichž cílem by bylo "z lidské rasy udělat jednu dobrou a šťastnou rodinu." Měly by usilovat o zdokonalování morálky, proto uvažoval o pojmenování této skupiny jako 'perfekcionisté', ale postrádala tajemství a intriky, jež hledal. V roce 1774 publikoval beletristický článek s názvem "Sidonii Apollinarus Fragment", o němž říkal, že má lidi připravit na doktrínu rozumu. Weishaupt napsal: "Princové a národy zmizí bez násilí ze Země. Lidská rasa se potom stane jednou rodinou a svět bude spočívat na racionálních lidech." O svých cílech napsal: "Zdokonalit síly rozumu, rozšířit znalosti sentimentů, jak lidských, tak společenských, aby bylo možno mít pod kontrolou sklony ke špatnostem, postavit se za trpící a utlačované ctnosti... usnadnit získávání vědomostí a znalostí." Dne 1. května 1776, na pokyn nově vytvořeného Domu Rothschildů (a Wesselyových, Mosesů, Mendelsohnů a bankéřů Itziga, Friedlandera a Meyera), který podnítil Americkou revoluci, aby oslabil Velkou Británii, Weishaupt založil organizaci s názvem "Starobylí osvícení vizionáři bavorští", která vešla ve známost pod názvem Řád Iluminátů. Weishaupt řekl, že jméno řádu bylo odvozeno luciferského učení a znamenalo 'Nositelé světla'. V latině to znamená 'osvícení'. Je to označení někoho, kdo je duchovně a intelektuálně osvícený. Satan, když byl andělem, byl znám jako Lucifer, 'Světlonoš' a z názvu této skupiny se můžeme domýšlet o její povaze a cílech. Navíc, 1. květen se stal svátkem pro všechny národy, kde vládl komunismus; slavil se zde jako 1. Máj. Také je znám jako zvláštní den čarodějnic. Také v dřívějších dobách existovaly skupiny s podobnými jmény. Jednou z těchto skupin byli "Osvícení", které v 11. století založil Jáchym z Florisu, který učil primitivní, údajně křesťanskou doktrínu, "Chudoby a rovnosti". Další skupina stejného jména existovala v 16. století v Afgánistánu, která hledala 'osvícení' od Nejvyššího Bytí, a která chtěla vytvořit třídu dokonalých mužů a žen. Po dosažení čtvrtého stupně, "Osvícený", zasvěcenec získal mystické síly, a když dosáhl konečného osmého stupně, byl pokládán za dokonalého. Jeden afgánský učenec řekl, že jejich cílem bylo ovlivňovat lidi na významných postech, aby nastolili harmonii ve světě a byli oddaní boji proti tyranii mogulů, kteří byli vládci Indie. Skupina přežila do 18. století a dala vzniknout dvěma odnožím, Alumbrados ve Španělsku a Osvíceným Guerinets ve Francii roku 1654. Alumbrados (španělsky "osvícení") byli tvořeni reformovanými františkány a jezuity. Tvrdili, že jakmile dosáhli dokonalosti, zažívali vize Boha a mohli přímo komunikovat s Duchem Svatým. Jakmile přijali "světlo", byli nadáni nadlidskou inteligencí. Jejich neobvyklá tvrzení měla za následek, že Inkvizice proti nim v letech 1568, 1574 a 1623 vydala edikty. Ignác z Loyoly, zakladatel řádu jezuitů, byl vsazen do vězení za to, že se stal jejich členem. Toto odsuzování je donutilo uprchnout do Francie. "Ilumináti" bylo jméno německé sekty, která existovala v 15. století. Provozovali okultismus a tvrdili, že vlastní 'světlo' přijaté od satana. Toto jméno používala také jiná skupina v roce 1760 v Avignonu, která byla ovlivněna spisy filozofa Emanuela Swedenborga, který v roce 1766 vedl osvícené theosofy v Paříži, později v Londýně. Neexistují důkazy, že Weishaiptův Řád Iluminátů byl pokračováním některé z těchto skupin, avšak zda ho jejich učení a filozofie ovlivnily, je jiná otázka. Začali s pěti členy a v roce 1778 byli Ilumináti již plně funkční. Weishaupt napsal: "Velká síla našeho řádu spočívá v jeho utajení, nechť se nikdy a na žádném místě neobjeví pod svým pravým jménem, ale vždy ukryt pod jiným jménem. Není nic vhodnějšího než tři nižší stupně zednářství; veřejnost je na ně zvyklá, mnoho od něho neočekává, a tudíž mu nevěnuje velkou pozornost." Také napsal: "Protože si Řád přeje být utajen a pracovat v tichosti, je lépe chráněn před útlakem vládnoucími silami a toto utajení dává celé věci největší říz." Řád byl tvořen třemi stupni: Novic, Minerval, Osvícený Minerval. Byl organizován podobným způsobem jako svobodní zednáři a jezuité. Přestože Weishaupt obdivoval strukturu jezuitské hierarchie, napsal, že nesmí být přijat žádný bývalý jezuita, s výjimkou zvláštních případů. Napsal, že se jim Řád "musí vyhýbat jako moru." Jejich rituály a ceremonie se podobaly zednářským rituálům. Jejich cílem, řekl, bylo vytvořit celosvětovou vládu, aby bylo umožněno elitě vládnout světu a tím zabránit budoucím válkám. Jedním z jejich raných programů bylo distribuovat protináboženské materiály, kritizující náboženské vůdce, kteří podle něho byli překážkami společenského pokroku a "nepřáteli lidské rasy a společnosti." Weishaupt napsal: "Jak může slabý získat ochranu? Jedině sdružováním, ale to je ojedinělé. Nejlépe může být realizováno pomocí tajných společností. Skryté školy moudrosti jsou prostředky, které člověka jednoho dne osvobodí od jeho pout..." Po všech členech bylo požadováno, aby přijali antická jména. Weishaupt byl nazván jako "Spartakus" (který byl vůdcem povstání otroků ve starověkém Římě). Xavier von Zwack, jeho pravá ruka a právník prince Salmského, byl znám jako "Cato"; Knihkupec Nicolai byl "Lucian"; profesor Westenreider byl "Pythagoras"; Canon Hertel byl "Marius"; Marquis di Constanza byl "Diomedes"; Massenhausen byl "Ajar"; ;Baron von Schroeckenstein byl "Mohomed" a Baron von Mengenhofen byl "Sylla". Jejich ústředí bylo v Mnichově a bylo známé jako Velká lóže Iluminátů (Lóže Velkého Orientu) s kódovým jménem "Atény". Další čtyři lóže byly: Ingolstadt byl znám jako "Efezus", Heidelberg jako "Utica", Bavorsko jako "Achaia" a Frankfurt byl znám jako "Théby". Kalendář byl také přestavěn a měsíce dostaly hebrejská jména: leden byl "Dimeh", únor byl "Benmeh", atd. Své dopisy datovali podle perské éry, pojmenované podle krále Jezdegerda, který začal vládnout v Persii v roce 632 př. Kr. Jejich nový rok začínal 21. března. Některé zdroje tento den označují jako Nový rok čarodějnic. V roce 1777 Weishaupt vstoupil do eklektické zednářské lóže "Theodore of Good Counsel" v Mnichově a na konci roku 1778 přišel s myšlenkou spojení Iluminátů se zednáři. Zwack se stal zednářem 27. listopadu 1778 a společně s bratrem zednářem Abbé Marottim vyzradili tajemství Řádu. Do poloviny roku 1779 byla mnichovská lóže zcela pod vlivem Iluminátů. Během prvních čtyř let bylo výborem, známým pod názvem "Našeptávači", naverbováno kolem šedesáti aktivních členů a téměř 1.000 lidí bylo nepřímo přidruženo k řádu. Pouze málo lidí znalo pravý smysl Řádu. Pouze členové vnitřního kruhu, známého jako "Areopagite" ("Tribunál"), si byli vědomi jeho skutečného účelu. Všem ostatním Weishaupt řekl, že chce jednosvětovou vládu, aby se v budoucnosti zabránilo všem válkám. V knize World Revolution (od Nesty Webstera) se tvrdí: "Technika iluminismu spočívá ve verbování hlupáků i adeptů a v povzbuzování snů poctivých vizionářů nebo plánů fanatiků, v probouzení ješitnosti ambiciózních egoistů, ve zpracovávání nevyrovnaných mozků nebo v hraní na strunu vášní, jako je chamtivost a touha po moci, čímž je dosahováno toho, že absolutně rozdílné cíle slouží tajnému účelu sekty." Hlupáci, kteří měli dost peněz na rozhazování, byli obzvlášť vítáni. Weishaupt napsal: "Tito dobří lidé rozmnoží naše řady a naplní naši pokladnu; zapojujme tyto lidi do práce; na tyto pány musíme nastražit návnadu Ale vyvarujte se toho, říkat jim naše tajemství, tyto lidi musíme přinutit, aby uvěřili, že stupeň, kterého dosáhli je ten nejvyšší." Weishaupt vysvětluje: "Člověk musí někdy mluvit tak, jindy onak, aby náš skutečný cíl pro naše podřízené zůstal neproniknutelný." A jaký byl tento cíl? Nebylo to "nic menšího než získat moc a bohatství, aby byly podkopány světské nebo náboženské autority, a získání vlády nad světem." Zasvěceným bylo řečeno, že Řád reprezentuje ideály církve, že Kristus byl prvním obhájcem iluminismu a jeho tajná mise měla za cíl navrátit člověku původní svobodu a rovnost, kterou měl, než musel opustit Rajskou Zahradu. Weishaupt řekl, že Kristus nabádal své učedníky, aby pohrdali bohatstvím, za účelem přípravy světa na společenství dobra, které skoncuje se soukromým vlastnictvím. Weishaupt napsal Zwackovi: "Nejpodivuhodnější věcí je to, že velcí protestantští a reformní teologové (luteráni a kalvinisté), kteří patří k našemu Řádu, opravdu věří, že v tom spočívá pravý smysl křesťanského náboženství." Ale když některý z Weishauptových následovníků dosáhl vyšších stupňů, bylo mu odhaleno jejich tajemství: "Zři naše tajemství abychom zničili celé křesťanství, celé náboženství, předstírali jsme, že nám jde o pravé náboženství jednoho dne osvobodíme lidskou rasu od všech náboženství." Ženy byly také získávány. Napsal: "Neexistuje mocnější prostředek k ovlivňování mužů než prostřednictvím žen. Ty by měly být naší hlavní zbraní; měli bychom se snažit, aby o nás měly dobré mínění a aby stály na naší straně" Také napsal: "Toto pohlaví má velkou část světa ve svých rukou." Členky byly rozděleny do dvou skupin: jednu skupinu tvořily ženy ze společnosti, které společnosti propůjčovaly zdání ctihodnosti; druhou skupinu tvořily ženy, "které pomáhaly bratřím uspokojovat jejich choutky." Ilumináti také používali peněžní a sexuální úplatky, aby získali kontrolu nad muži na vysokých postech, vydírali je hrozbami finančního zruinování, veřejného odhalení a strachem ze smrti. Z důvodu Weishauptovy touhy po moci se brzy rozhořel vnitřní boj. Kromě toho, protože byly vybírány pouze nepatrné daně, Řád trpěl nedostatkem financí. V roce 1780 se novým členem stal baron Franz Friedrich Knigge (1752-1796) a dostal přezdívku "Philo". Knigge se narodil 16. října 1752. Studoval práva v Göttingenu, sloužil u soudních dvorů v Hesse-Cassel a ve Wiemaru a byl velmi známým autorem románů, poezie a filozofických děl. Vstoupil do zednářské lóže striktní observance (česky bychom mohli říci 'přísného obřadu' - pozn. překl.), která byla oddaná eliminaci okultních věd, které byly široce praktikovány. Nebyla toho schopna a byla nucena se s tímto stavem smířit. Knigge dosáhl hodnosti 'bratr velitel' a používal titul 'labutí rytíř' (Knight of the Swan). Pomáhal při zakládání nové zednářské lóže v Hanau. Protože se u něho vyvinul zájem o okultismus, magii a alchymii, připojil se k Rosikruciánům, tajné organizaci, jež vznikla ve 14. století a údajně se jednalo o okultistickou skupinu, která prováděla rituály s lidskými oběťmi. Později se zřekl alchymie a svá studia věnoval vývoji takové formy zednářství, jež by člověku dovolila znovu získat dokonalost, kterou měl před pádem Adama a Evy. Své myšlenky, ohledně reformy zednářství přednesl na Wilhelmbadském kongresu. Avšak Marquis z Constanzy (jeden z nejproslulejších Iluminátů) ho informoval, že Ilumináti tuto reformu již uskutečnili. Weishaupt, aby ho přilákal, vylíčil Řád jako představitele největšího pokroku ve vědě a filozofii. To bylo v souladu s Kniggeho myšlením, a tak vstoupil do Řádu. Knigge byl samozřejmě velkým úlovkem, protože měl organizační talent, a brzy se stal hlavou Westfálského kruhu. Byl spojovacím článkem mezi zednáři a Ilumináty. Weishaupt o něm napsal: "Philo je mistr, od něhož bychom se měli učit; dejte mi šest mužů jeho kvalit a změním tvář vesmíru Philo udělal víc než jsme my všichni od něho očekávali a je mužem, který by byl schopen řídit tuto organizaci." Knigge byl silně podporován Aeropagity, kteří měli pocit, že Weishauptova moc by měla být delegována na ostatní, a kteří souhlasili s Kniggeho návrhy na změnu organizační struktury. Ty byly přijaty 9. července 1781. Knigge byl schopen naverbovat nejlepší propagandisty a od roku 1780 byl růst velmi rychlý, protože jeho expanze byla usnadněna jeho propojením se zednářskými lóžemi. Svých cílů měl Řád dosáhnout rozdělením lidstva pomocí vzájemně protikladných ideologií, aby tyto dvě skupiny proti sobě bojovaly, čímž by došlo k oslabení národních vlád a organizovaného náboženství. Mezi zednáři a Ilumináty nakonec došlo k porozumění a bylo navrženo sloučení obou skupin, přičemž tři nižší stupně v Řádu tvořili zednáři a zbytek Ilumináti. Po kongresu ve Wilhelmsbadenu, který se konal od 16. července do 29. srpna (jehož se zúčastnili zednáři, martinisté a představitelé všech tajných organizací z Evropy, Ameriky a Asie), byla tato aliance oficiální. Všichni účastníci kongresu byli vzati pod přísahu, že nic neprozradí. Comte de Virieu, zednář z lóže martinistů v Lyonu, po svém návratu domů, když byl tázán ohledně Kongresu, řekl: "Nemohu vám nic prozradit. Můžu říci jen to, že to všechno je mnohem vážnější, než si myslíte. Spiknutí, které bylo zosnováno, je tak dobře promyšlené, že je takřka nemožné, aby monarchie a církev vyvázly." Později se Iluminátů zřekl a stal se oddaným katolíkem. Z důvodu hnutí, které vzniklo díky Dohmově knize 'Upon the Civil Amelioration of the Condition of the Jews' (O zušlechťování občanských podmínek pro Židy) a vydání knihy od Mirabeaua v Londýně, byla na Kongresu přijata rezoluce, podle níž Židé mohli vstupovat do lóží. Je zřejmé, že to bylo uděláno z finančních důvodů, protože Ilumináti přestěhovali své ústředí do Frankfurtu, bašty židovského finančnictví. Protože se působnost Řádu rozšířila na celé Německo, plynuly do něho peníze z předních židovských rodin, jako byli Oppenheimerové, Wertheimerové, Schusterové, Speyerové, Sternové a samozřejmě Rothschildové. Gerald B. Winrod ve své knize 'Adam Weishaupt: A Human Devil' napsal, že "z jednatřiceti hlavních Weishauptových zástupců bylo sedmnáct Židů." Argumenty, že Ilumináti byli výhradně židovského původu, jsou zcela nepodložené.


Po kongresu ve Wilhelmsbadu fungovali Ilumináti podle následující organizační struktury:
________________________________________

ŠKOLKA
1) Příprava
2) Novic
3) Minerval
4) Illuminatus
________________________________________
SYMBOLICKÉ (zednářství)
1) Učeň
2) Tovaryš
3) Mistr
________________________________________

SKOTSKÉ (zednářství)
4) Illuminatus Major (skotský novic)
5) Illuminatus Dirigens (skotský rytíř)
________________________________________

MALÁ MYSTÉRIA
1) Presbyter (nebo kněz)
2) Princ (nebo Regent)
________________________________________

VELKÁ MYSTÉRIA
3) Magus
4) Rex

________________________________________
DŮM ROTHSCHILDŮ
Snad žádné jméno není více spojeno s Ilumináty než Rothschild. Věří se, že rodina Rothschildů použila Iluminátů jako prostředku jejich cíle - světové nadvlády. Mayer Amschel Rothschild(1743- 1812) se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu jako syn Mosese Amschela Bauera, bankéře a zlatníka. Jejich jméno bylo odvozeno od červeného štítu (rot Schild), který visel nad dveřmi jejich obchodu a stal se symbolem revolučního Židovstva ve Východní Evropě. Několik let po smrti jeho otce pracoval jako úředník v bance v Hannoveru, kterou vlastnili Oppenheimerové. Stal se mladším partnerem a roku 1750 odešel, aby převzal obchod po otci. Kupoval a prodával vzácné mince a později se mu podařilo koupit obchody několika dalších obchodníku s mincemi. V roce 1769 se stal dvorním agentem prince Viléma IX. Z Hesse-Kassel, který byl vnukem Jiřího II. Anglického, bratrancem Jiřího III., synovcem dánského krále a švagrem krále švédského. Rothschild se brzy stal prostředníkem velkých frankfurtských bankéřů, jako byli bratři Betmannové a Rueppell & Harnier. Po rozšíření svých obchodů o starožitnosti, víno a dovoz výrobků z Anglie, začala rodina Rothschildů hromadit značné jmění. Princ Vilém po svém otci, který zemřel roku 1785, zdědil jmění, které bylo největším soukromým vlastnictvím v Evropě. Část těchto peněz pocházela z Velké Británie, která chtěla použít 16.800 hesenských vojáků, aby zastavili revoluci v Americe, ale tyto peníze nikdy nebyly použity pro vojáky. V roce 1804 Rothschildové tajně poskytli půjčku dánské vládě jménem prince Viléma. Roku 1806, kdy Napoleonova vojska vtrhla do Německa, princ Vilém uprchl do Dánska a své peníze nechal u Mayera Rothschilda. Historie praví, že Rothschild pohřbil Vilémovy účetní knihy, které odhalovaly skutečnou výši jeho bohatství, seznam dlužníků a požadované úroky a 600.000 liber, aby je Napoleon nemohl zkonfiskovat. Buderus von Carlhausen (Carl Buderus), úředník státní pokladny, který spravoval Vilémovy finance se stal jeho zástupcem, který Rothschilda udělal svým hlavním bankéřem, zodpovědným za vybírání úroků od králových dlužníků. Napoleon oznámil, že všechny dluhy, které měly být spláceny princi Vilémovi, měly jít do francouzské státní pokladny a nabídl 25% z každého dluhu, který bude splacen, jako odměnu. Rothschild odmítl. Vývoj událostí Rothschildům brzy umožnil koncipovat plán, který jim zaručí finanční kontrolu Evropy a později celého světa. Začal využitím výsledku bitvy u Waterloo, která byla vybojována u La-Belle-Alliance, sedm mil jižně od Waterloo, předměstí Bruselu. Na začátku bitvy se zdálo, že Napoleon vyhraje a první tajná vojenská zpráva do Londýna tento fakt oznámila. Avšak po příchodu posil od Prusů, pod velením Gebharda Bluchera, se štěstěna přiklonila k Wellingtonovi. V neděli 18. června 1815 Rothworth, kurýr Nathana Rothschilda, hlavy londýnské větve rodiny, byl na bojišti, a když viděl, že Napoleon byl poražen, odjel na koni do Bruselu, potom do Ostende a za 2000 franků najal námořníka, aby ho zavezl přes rozbouřené moře do Anglie. Když Rothschild 20. června tuto zprávu obdržel, informoval vládu, ale nikdo mu nevěřil. Všichni si mysleli, že Wellington byl poražen. Rothschild okamžitě začal prodávat své akcie na anglické burze. Všichni ostatní se řídili jeho příkladem a také začali své akcie prodávat, což způsobilo, že hodnota akcií prudce poklesla téměř k nule. Na poslední chvíli jeho agenti začali tajně nakupovat akcie za nejnižší možné ceny. 21. června v jedenáct hodin večer Wellingtonův posel, major Henry Percy, přinesl do Úřadu pro válku zprávu, že Napoleon byl po těžkém jedenáctihodinovém boji poražen, přičemž ztratil třetinu svých mužů. To rodině Rothschildů dalo plnou kontrolu britské ekonomiky a donutilo Anglii založit novou Bank of England, kterou měl Nathan Rothschild pod svou vládou. Ale to nebyl jediný trik, který použil, aby profitoval z bitvy u Waterloo. Mayer Amschel Rothschild poslal nějaké Vilémovy peníze svému synu Nathanovi do Londýna a podle Židovské encyklopedie: bžNathan investoval 800.000 liber ve zlatě z Východoindické společnosti, věda, že budou potřeba pro Wellingtonovo vojenské tažení. Měl z toho přinejmenším čtyři zisky: (1) z prodeje Wellingtonových cenných papírů; (2) z prodeje zlata Wellingtonovi; (3) z půjčování peněz utržených za zlato a (4) za jeho převod do Portugalska. To byl začátek velkého jmění." Po porážce Napoleona se princ Vilém vrátil, aby se opět ujal vlády. Buderus byl povýšen na barona a Rothschildové se stali nejbohatšími bankéři v Evropě. Francie, aby se opět postavila na nohy, si v roce 1817 půjčila peníze od francouzského bankovního domu v Ouvrardu a od Baring Brothers v Londýně. Rothschildové zde viději šanci, jak dostat francouzskou ekonomiku pevně pod svou kontrolu a v říjnu 1818 začali Rothschildovi agenti kupovat velká množství francouzských vládních dluhopisů, což způsobilo, že jejich hodnota vzrůstala. 5. listopadu byly vrženy na otevřený trh, vytvořila se finanční panika a jejich hodnota klesla. Tak Rothschildové získali kontrolu nad francouzskou ekonomikou. Mayer Rothschild založil Bank of England a také centrální banku ve Francii a v Německu. Jeho synové, kteří se v rakouské říši stali barony, dostali za úkol pokračovat a rozšiřovat své bankovní impérium. Amschel Mayer Rothschild (l773-1855, který v roce 1838 řekl: Dovolte mi vydávat a kontrolovat peníze národa a nebudu se muset starat o to, kdo tvoří jeho zákony.") pracoval v německé bance ve Frankfurtu, která byla známá jako M. A. Rothschild a synové (která v roce 1901 zanikla, po smrti Mayera Karla a jeho bratra Wilhelma Karla synů Karla Mayera Rothschilda). Solomon Mayer Rothschild (1774-1855) byl šéfem Vídeňské banky v Rakousku, známé jako S. M. Rothschild a synové (která byla uzavřena během 2. světové války po nacistické okupaci). Nathan Mayer Rothschild(1777- 1836, který jednou řekl: Nestarám se o to, která loutka je dosazena na anglický trůn, aby vládla říši, nad níž slunce nikdy nezapadá. Muž, který řídí oběh peněz v Británii, řídí celé britské impérium, a oběh těchto peněz řídím já.") byl hlavou the Bank of England v Londýně, která byla známá jako N. M. Rothschild a synové. Karl Mayer Rothschild (1788 - 1868) byl šéfem Neapolské banky (uzavřené roku 1861). James Mayer Rothschild(l792- 1868) pracoval ve Francouské bance v Paříži, která byla známá jako Messieurs de Rothschild Freres (jejíž jméno bylo v roce 1967 změněno na La Banque Rothschild). To byl začátek Domu Rothschildů, který disponoval jměním, jež se odhadovalo na více než 300.000.000 dolarů. Rothschildové brzy protkali Evropu sítí železnic, investovali do uhlí a železáren, financovali koupi Suezského kanálu Anglií, zaplatili za průzkum ropných ložisek v Rusku a v Saharské poušti, půjčovali peníze ruskému carovi, podporovali diamantové operace Cecila Rhodese, pomáhali Francii vytvořit koloniální říši v Africe, financovali habsburské monarchy a zachránili Vatikán před bankrotem. V této zemi (rozuměj Spojené státy), prostřednictvím amerických a evropských agentů, pomáhali financovat Rockefellerovu společnost Standard Oil, Carnegie Steel a Harriman's Railroad. Werner Sombart ve své knize The Jews and Modern Capitalism napsal, že roku 1820 začal věk Rothschildů" a došel k závěru, že v Evropě byla jen jedna moc, a to moc Rothschildů." V roce 1913 se bohatství rodiny odhadovalo na víc než dvě miliardy dolarů. Poslední vůle Mayera Rothschilda, který zemřel 19. září 1812, obsahovala jisté směrnice, jimiž se měli řídit jeho potomci: 1.Všechny důležité posty měly být obsazovány výhradně členy rodiny a pouze mužští členové měli být zapojeni do obchodních záležitostí. Nejstarší syn nejstaršího syna měl být hlavou rodiny, pokud zbytek rodiny nerozhodne jinak, jak se stalo v roce 1812, kdy patriarchou byl stanoven Nathan. 2.Členové rodiny se měli ženit a vdávat s prvními a druhými sestřenicemi a bratranci, aby majetek zůstal v rodině a aby byl udržován vnější vzhled spojeného finančního impéria. Například, jeho syn Jacob Mayer si vzal za manželku dceru dalšího syna, Solomona Mayera. Toto pravidlo bylo v dalších generacích považováno za méně důležité, protože byly přehodnoceny rodinné cíle a docházelo ke sňatkům s členy jiných bohatých rodin. 3.Rothschild nařídil, aby nikdy nedocházelo k veřejnému sepisování majetku soudy nebo jiným způsobem Také zakazuji jakékoli zákonné akce a jakékoli zveřejňování hodnoty dědictví." Americká a britská zpravodajská služba zdokumentovaly důkazy, že Dům Rothschildů a další mezinárodní bankéři financovali obě strany ve všech válkách od Americké revoluce. Finančník Haym Solomon, který podporoval patrioty během Americké revoluce, jenž později půjčoval peníze Jamesi Madisonovi, Thomasi Jeffersonovi a Jamesi Monroeovi, byl Rothschildův agent. Jak jsem vysvětlil dříve, během napoleonských válek jedna větev rodiny financovala Napoleona, zatímco druhá větev podporovala Velkou Británii, Německo a další národy. Jejich nejodvážnější manévr proběhl před Občanskou válkou, o němž si něco řekneme v další kapitole. Rothschildové působí v oblasti v srdci Londýna, jenž je známá jako 'The City'. Leží na severním břehu Temže a zaujímá plochu 677 akrů nebo jedné čtvereční míle (je také známá jako "nejbohatší čtvereční míle na světě"). Ve skutečnosti je suverénním státem (podobně jako Vatikán) a doslova je středem finančního světa. V roce 1215 její obyvatelé dostali od krále Jana výsadní listinu, která jim zaručovala právo každoročně volit starostu, což je tradice, která přetrvala dodnes, a pod ním je výbor 12-14 mužů, známých jako 'Koruna'. Dokonce mají vlastní policii. Všechny důležité britské banky zde mají své hlavní kanceláře, stejně jako pobočky 385 zahraničních bank, včetně 70 ze Spojených států. Zde můžeme najít Bank of England, burzu, Lloyd's of London, Baltic Exchange (námořní přeprava), Fleet Street (domov nakladatelských a novinových akcií), London Commodity Exchange (obchod s kávou, kaučukem, cukrem a vlnou) a London Metal Exchange. Od zřízení soukromě vlastněné Bank of England se 'The City' stalo místem s posledním slovem v záležitostech země, zatímco ministerský předseda, kabinet a parlament se stali pouhou fasádou skutečné moci. Když královna vstoupí do 'The City', je podřízena starostovi, protože tato soukromě vlastněná společnost nepodléhá královně, ani Parlamentu. Myslím, že není pochyb o tom, že Rotschildové i dnes ovlivňují světovou ekonomiku a je známo, že stojí za sjednocováním všech národů západní Evropy do jednoho politického celku, který je dalším krokem směrem k jednotné světové vládě.
________________________________________
SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ
Svobodní zednáři, nebo zednáři, jsou členy tajného bratrského řádu, známého také jako 'Starobylí svobodní a přijatí zednáři', jehož proklamovaným cílem je podporovat bratrství. Jedním z hlavních pramenů zednářské doktriny je kniha 'Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Scottish Rite of Masonry', kterou v roce 1871 napsal Albert Pike a je považována za bžzednářského průvodce v každodenním životě." Pike v ní píše: "Zednářství je hledání Světla." Podle raných zednářských rukopisů lze jeho původ sledovat až k Adamovi, který prý byl prvním zednářem. Zednářskou zástěru prý představuje fíkový list, který nosili Adam a Eva v Rajské Zahradě. Poznání, které Adam získal po snědení ovoce ze zakázaného stromu, bylo přeneseno na jeho syna Seta a pak na Nimroda (který se zasloužil o Babylonskou věž), velkého předka Noema. Dr. Albert Mackey(zednář 33. stupně) ve své Encyklopedii zednářství se odkazuje na bžYorský rukopis č. 1", který obsahoval informace z pergamenu z roku 1560, podle něhož byl původ zednářství v Babylonu. Také citoval Cookeův rukopis (bžLegenda o díle", který byl sepsán roku 1420 a je prý druhým nejstarším zednářským rukopisem), který odhaluje, že Nimrod naučil zednářskému řemeslu dělníky na stavbě Babylonské věže. Když Bůh zmátl jejich jazyky, tato tajemství se prý ztratila. Zednáři se učí, že když král Šalamoun stavěl svůj chrám, bylo svobodné zednářství oživeno. MacKey řekl, že Zednářské lóže byly původně zasvěceny králi Šalamounovi, protože on byl naším prvním velkým Mistrem." Avšak Martin L. Wagner ve své knize An Interpretation of Freemasonry tvrdí, že jméno Solomon (Šalamoun) není jen jméno izraelského krále. Je složeninou slov Sol-om on, která jsou pojmenováními slunce v Římě, v Indii a v Egyptě a má ukázat jednotu několika pojetí Boha ve starověkých náboženstvích, stejně jako ve svobodném zednářství." Příběh, podrobně líčený v zednářské tradici, má co činit s Hiramem Abiffem, syrským zednářským mistrem, známým jako architekt Tyru, který prý byl Šalamounem najat na stavbu Chrámu. Byl zabit třemi tovaryši, když nechtěl prozradit tajné zednářské slovo (aby mohli být najati jako zednářští mistři v cizích zemích), které bylo vyryto na zlatém trojúhelníku, který nosil na krku. Šalamoun tento trojúhelník našel a nechal ho umístit v tajném sklepení pod chrámem. Abiff se později stal pro zednáře podobnou postavou, jako je pro křesťany Kristus. Mackey řekl, že Hiram ztělesňuje oblíbeného syrského boha, proti němuž zastánci Jehovy (Židé) neúnavně bojují." Další zednář, Daniel Sickles, ho dává do souvislosti s egyptským bohem, a Piersonská tradice svobodného zednářství říká, že ve skutečnosti reprezentuje všechny pohanské sluneční bohy, stejně jako Mackeyův Lexikon zednářství. Co to znamená? Závěr je takový, že to byl sluneční bůh, kdo byl stavitelem Chrámu, který z něho udělal symbol, a neměl by být zaměňován s Židovským chrámem. Pike ve svém díle Morals and Dogma napsal, že Šalamounův chrám představoval symbolický obraz Univerza a svým uspořádáním a vybavením se podobal všem chrámům starověkých národů, které praktikovaly mystéria." Ve starověkém Řecku byly organizovány skupiny, nebo cechy (jako naše odborové organizace), jako třeba Dionýsové" a v Římě "Collegium Muriorum", kteří stavěli chrámy a stadiony. Členové těchto skupin, kteří byly předchůdci zednářů, byli projektanti, stavitelé, tesaři a další řemeslníci, kteří ve středověku budovali obrovské katedrály, hrady, opatství a kostely. Protože během své práce žili pohromadě, pro jejich ležení se vžil název zednářská lóže". První velká lóže anglická byla roku 926 založena v Yorku, kde zavedli znamení pomocí rukou a hesla, aby se navzájem poznali. Ve své lóži prováděli zasvěcování, rituály a ceremonie. Ve vnitřních kruzích prováděli čarodějnické praktiky. Ve 13. století vytvořili sdružení s ústředím v Cologne s lóžemi ve Štrasburku, Vídni a Zurichu. Říkali si Svobodní zednáři a prováděli iniciační obřady. Na konci 16. Století začali býti do bratrstva přijímáni lidé, kteří nebyli staviteli a byli nazýváni jako přijatí" zednáři. Byli to obvykle významní členové komunity, zkrátka, byli zdrojem peněz. Zednářství se díky přijatým zednářům" stalo více symbolickým a pracující řemeslníci a stavitelé odešli, protože byli zklamaní z toho, co se s jejich organizací stalo. Sir Francis Bacon(1561-1626), anglický lord, byl uznán za "zakladatele svobodného zednářství veden světlem Rosikruciánského řádu, jehož členové nesli pochodeň univerzálního poznání, Tajné doktríny věků, oživené během temna středověku." Byl zasvěcen tajnou společností intelektuálů, oddaných občanské a náboženské svobodě. Jeho novela New Atlantis, publikovaná roku 1627, čili rok po jeho smrti, jeho tajemníkem Williamem Rawleyem, "zcela odhalila charakter tajných společností, které pracovaly celá tisíciletí za dosažení ideálu obecného blaha v politickém světě." V další ze svých knih, Instauratio Magna, napsal o hnutí s cílem "reorganizovat vědy a člověku navrátit vládu nad přírodou, kterou ztratil po pádu Adama." Věří se, že Bacon napsal pokračování knihy New Atlantis, které obsahovalo podrobnosti a časový rozvrh, jak svůj Velký plán uskutečnit. Tento tajný dokument byl odvezen do Jamestownu roku 1653 jeho potomkem Nathanielem Baconem, kde byl zakopán ve Williamsburgu, Virginia, "ve velkém sklepení pod centrální věží kostela v Bruton Parish (nyní Brunton Vault)." Badatelé věří, že Thonas Jefferson byl posledním člověkem, který prozkoumal obsah tohoto sklepení. Inigo Jones(1573-1652) lóže reorganizoval a zavedl do nich Descartesův racionalismus, a členové těchto lóží byli nyní nazýváni jako Svobodní a přijatí zednáři. Elias Ashmole, bankéř, Rosicrucián a zakladatel Oxfordského muzea, který se stal zednářem roku 1648, stanovil tři základní stupně: 1) přijatý učeň, 2) tovaryš a 3) zednářský mistr. Dne 24. června 1717 byly čtyři londýnské lóže sloučeny do Velké lóže (Grand Lodge), někdy nazývané jako Velká mateřská lóže (Grand Mother Lodge) třemi členy, kteří se sešli v hostinci Apple-Tree Tavern, a tak začala éra moderního zednářství. Zednářské lóže přestaly být cechy kameníků a stavitelů, změnily svoji filozofii a staly se pseudonáboženskými organizacemi, které se "pokoušely spolupracovat s církvemi, aby na ně mohly působit zevnitř, racionalizovat doktrínu Ježíše a postupně vyprázdnit její mystický obsah. Svobodné zednářství doufalo, že se stane přátelským a legálním dědicem křesťanství. Logiku a pravidla vědeckého myšlení považovali za jediný absolutní a trvalý element lidské mysli." V roce 1725 se hnutí rozšířilo do Francie. Členové Velké anglické lóže Grand (Lodge of England) přivedli své bratrstvo do Ameriky. Roku 1730 byl Daniel Core jmenován Provinciálním velkým mistrem New Yorku, New Jersey and Pennsylvanie poté, co byla zřízena první velká lóže ve Philadelphii. V roce 1733 byla založena lóže v Bostonu. V době Americké revoluce zde existovalo sto zednářských lóží. Zednáři byli pevně etablováni ve východních koloniích, ale protože se 95% populace ztotožňovalo s křesťanstvím, museli pozměnit svoji filozofii a zahrnout do ní křesťanské učení. Velká lóže Spojených států byla založena roku 1777, čímž američtí zednáři oficiálně zpřetrhali vazby na své britské protějšky. Jeden spisovatel shrnul zednářství takto: "Svobodné zednářství do svých iniciací do vyšších stupňů zahrnulo prvky jiných systémů, jako byly školy mystérií, Mitraismus, egyptské kněžství, systém Pythagorejců, Essejských, kabalistů, Druidů, rytířských řádů, Rosikruciánů, arabských tajných společností a Templářů. Zednářství se nepozorovaně rozšířilo do celého světa: Francie (1718-25) , Irsko (1725-26), Španělsko (1726-27), Holandsko (1731), Německo (1730-33), Afrika (1735), Skotsko (l736), Portugalsko (1736), Švýcarsko (1737), Itálie (1733-37), Rusko (1731-40), Kanada (1745), Švédsko (1735-48), Prusko (1738-40), Rakousko (l742), Polsko (1784) a Mexiko (1825). Benjamin Franklin byl původně odpůrcem zednářských řádů, ale v roce 1731 se ve věku 25 let stal sám zednářem. V roce 1734 se stal Provinciálním velkým mistrem Pennsylvanie (Provincial Grand Master of Pennsylvania) a byl "jmenován mluvčím" tajných společností. Jako velvyslanec ve Francii byl zde vyznamenán hlavní zednářskou lóží. Věří se, že když byl na své diplomatické misi v Paříži shánět finanční podporu pro Revoluci, byl iniciován jako člen Iluminátů. George Washington vstoupil do lóže 'Fredericksburg Lodge #4' ve Virginii roku 1752, a když byl roku 1789 zvolen prezidentem, byl Velkým mistrem lóže (Grand Master of the Lodge), což byl nejvyšší titul. Skládal přísahu pro svůj úřad prezidenta na Zednářskou Bibli, stejně jako jeho viceprezident John Adams, který byl také zednářem. Tato Zednářská Bible, která pochází z oltáře Lóže sv. Jana č.1 (St. Johns Lodge No. 1) v New York City, která byla vytištěna roku 1767 v Londýně, byla později použita pro přísahy dalších prezidentů, jako byli Harding, Eisenhower, Carter, Reagan a Bush. Tato Zednářská Bible má úvodní část, kde se vysvětluje, že zednářství není křesťanské bratrství, ale podporuje vlastně všechna náboženství. Osm signatářů Deklarace nezávislosti bylo také členy lóže Fredericksburg. Vlastně 51 z 56 signatářů bylo zednáři. Do zednářských kruhů patřili: Patrick Henry, John Hancock, Paul Revere, John Paul Jones, Alexander Hamilton, Benedict Arnold, John Marshall, Samuel Adams, Anthony Wayne, Francis Marion("The Swamp Fox") a Ethan Allen. V armádě bylo 24 Washingtonových hlavních generálů a 30 z 33 brigádních generálů zednáři. Vlastně to byli zednáři, kdo podnítili a uskutečnili Americkou revoluci. Utajení zednářských lóží dovolilo koloniálním patriotům se scházet a diskutovat o strategii. Všeobecně se věřilo, že důvodem pro Revoluci bylo "zdanění bez zastoupení". Byla to pravda, protože Parlament po roce 1760 přijal zákon, že žádná kolonie nesmí vydávat své vlastní peníze. Kolonie musely vydávat dluhopisy a prodávat je bankám, které jim půjčovaly peníze. To nutilo kolonie platit ze svých peněz daně. Revoluce byla vznícena Bostonským čajovým dýchánkem (Boston Tea Party), který byl naplánován během večeře v domě u Bradleeových. Účastníci pocházeli z lóže St. Andrew v Bostonu, kteří se ustrojili jako Indiáni Mohawkové a šli na palubu lodě Dartmouth, která kotvila v přístavu, a vysypali náklad čaje do moře. Britská vláda odpověděla uzavřením přístavu a vysláním britských vojenských jednotek. Ruská carevna Kateřina Veliká, která byla v moci mezinárodních bankéřů, odmítla poslat 20.000 ruských vojáků proti kolonistům, když ji o to požádal anglický král Jiří III. Útok sjednotil kolonie proti Anglii. V Charlestonu, Jižní Karolína, byla roku 1801 zřízena Nejvyšší rada svobodného zednářství skotského ritu (Supreme Council of Scottish Rite Freemasonry), protože tato oblast je geograficky umístěna na 33. rovnoběžce. Je rozšířením francouzského svobodného zenářství a považuje se za liberální. Roku 1755 byl starodávný a přijatý skotský rituál svobodného zednářství (the Ancient and Accepted Scottish Rite of Freemasonry) rozšířen na 32 stupňů, nyní jich má 33. V roce 1813 byla založena Severní nejvyšší rada, skládající se z 15 států, která měla ústředí v Bostonu. Byla rozšířením anglického zednářství a je pokládána za konzervativní. Nejvyšší rada, která reprezentovala Jižní jurisdikci, byla přemístěna do Washingtonu, D.C. a pokrývá 35 zbývajících států, District of Columbia a protektoráty USA. Je považována za Mateřskou nejvyšší radu světa (Mother Supreme Council of the World). Mezi prezidenty, kteří byli nebo jsou zednáři, patří: Washington, Jefferson (33. stupeň), Madison, Monroe, Jackson, Polk, Buchanan, Andrew Johnson (32. stupeň a Velmistr), Garfield , Theodore Roosevelt, Taft, Harding (32. stupeň ), Franklin Roosevelt (32. stupeň), Truman (33. stupeň a Velmistr), Eisenhower, Kennedy, Lyndon Johnson(1. stupeň), Nixon, Ford (33. stupeň), Carter, Reagan (33. stupeň), Bush a Clinton. Mezi guvernéry států, senátory a kongresmany je mnoho zednářů. Zednářská bible říká, že "déle než 150 let osud je této země určován převážně muži, kteří byli členy zednářského bratrstva." Existuje kolem 16.000 modrých symbolických lóží s Velkou lóží v každém státě Unie, které představují více než čtyři miliony členů. Na světě existuje 150 velkých lóží s více než 6.000.000 členy. Členové musí být starší 21 let, avšak synové členů mohou být zasvěceni v osmnácti letech. Před iniciací musí být prokázáno, že adept je "duševně a fyzicky schopný, dobrého charakteru a musí věřit v existenci Nejvyššího Bytí." K přidruženým společnostem patří Řád de Molaye, Řád duhy pro dívky a Řád Jobových dcer, které umožňují, aby jedenáctileté děti byly indoktrinovány zednářským učením. Řád východní hvězdy, Starobylý arabský řád urozených mystické skříňky a Dcery Nilu jsou organizace úzce spjaté se zednáři. Jejich literatura tvrdí, že "svobodné zednářství není náboženství, přestože má náboženský charakter nepředstírá, že zaujímá místo náboženství, ani neslouží jako náhražka za náboženskou víru svých členů (a) přijímá muže, kteří jsou členství hodní, bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení." Tvrdí, že existuje proto, aby "dobré lidi udělalo ještě lepšími prostřednictvím otcovství Boha, bratrství člověka (a) skládá se z lidí spojených pouty bratrské lásky a porozumění." Každá organizace, která se snaží přidržovat takových vysokých morálních standardů by si jistě měla zasloužit náš obdiv a respekt. Ale proč tedy sklízejí takovou kritiku. Vatikán vydal mnoho ediktů odsuzujících zednáře: papež Klement XII v roce 1738, papež Benedict XIV v roce 1751, papež Pius VII v roce 1821, papež Lev XII v roce 1825, papež Pius VIII v roce 1829, papež Řehoř XVI v roce 1832, papež Pius IX v roce 1846 a 1873 a papež Lev XIII v roce 1884 a 1892. Papež Lev XXIII řekl, že cílem zednářství je zničit celý náboženský, politický a sociální řád založený na křesťanských institucích a založení státního zřízení založeného na čistém naturalismu." Do roku 1974 římsko-katolická církev zakazovala svým členům být zednáři a 21. Března 1981 Vatikán varoval, že všichni římští katolíci, kteří patří knějaké zednářské lóži, riskují, že budou exkomunikováni." V roce 1784 a opět v roce 1845 bavorská vláda prohlásila zednářství za nebezpečí pro stát. Roku 1814 vláda regenta Milána a benátský guvernér vyjadřovali stejné pocity. Portugalský král Jan VI. Vydal v roce 1816, a podruhé roku 1824, zákaz činnosti tohoto bratrstva. V Rusku roku 1820 Alexandr I. Tento řád zakázal. Mnoho spisovatelů na konci 19. Století, jako například arcibiskup Meurin a Dr. Bataille, tvrdilo, že zednářství je jen krycí organizací uctívačů satana, kteří se vyskytovali ve vyšších stupních zasvěcení a pro běžné členy byli utajeni. V roce 1921 dr. James Anderson napsal brožuru o svobodném zednářství, nazvanou Andersonova konstituce, v níž se praví: Svobodné zednářství se rychle rozšířilo po Evropě. Ve Francii řada zednářských sekt provozovala magii a okultismus. V Německu se okultismem zabývaly společnosti Zlatý řád a Růžový Kříž (Rosikruciáni). V Anglii v 80. letech 19. století proslulá magická společnost Hermetický řád Zlatého Úsvitu (Hermetic Order of the Golden Dawn) přejala většinu zednářských stupňů." Mnoho druidských obřadů a čarodějnických rituálů bylo zakomponováno do zednářských cereminií. Jsou tedy zednáři křesťanskou organizací? Odpověď zní rezolutní NE! Jejich literatura tvrdí, že Ježíš byl člověk na úrovni Mohameda a Krišny, hinduistického boha. Je nazýván syn Josefův", nikoli Syn Boží. Iniciovaným je řečeno, že zednářské rituály jsou založeny na Bibli", avšak Chase's Digest of Masonic Law (Chaseho výběr zednářského práva) říká, že Zednářství nemá nic společného s Biblí není založeno na Bibli, protože kdyby bylo, nebylo by to zednářství, ale bylo by to něco jiného." Chase říká, že Bible je jednou ze svatých knih" člověka, rovná Koránu, hinduistickým spisům a dalším knihám. Její doslovný význam byl míněn pouze pro nevědomé masy. Na konci iniciace do stupně Royal Arch je iniciovanému prozrazeno jméno Boha" Jaheelon". Mackey ve své Encyklopedii svobodného zednářství říká, že svobodné zednářství není křesťanství" a naznačuje, že toto jméno vlastně představuje složeninu jmen slunečního boha tří náboženství: Jah" b” syrská forma Jehovy; Eel" což je Baal a On" egyptský bůh slunce. D. Buck (32. stupeň) ve svém Mystickém zednářství (1925) napsal: Jediným osobním Bohem, kterého svobodné zednářství uznává, je lidstvo jako takové. Lidstvo je tudíž jediný osobní Bůh, protože podle zednářské filozofie je Bůh vším, čím chcete, aby byl a je na něho odkazováno obecnými pojmy, jako božství a Velký Architekt vesmíru", ale ve vyšších stupních zasvěcení je identifikován jako síla přírody, obvykle slunce. MacKey ve své knize Zednářské rituály (Masonic Rituals) napsal, že vymazání jména Ježíše a odkazů na něho ve verzích Bible, používaných při rituálech, je "mírnou, ale nutnou úpravou." MacKey také ve svém Lexikonu svobodného zednářství napsal: "Náboženství zednářstva je čistý teismus, na nějž různí členové roubují své individuální představy, ale není dovoleno tyto představy zavlékat do lóže nebo spojovat své pravdy nebo falešné představy s pravdou zednářství Křesťanský zednář nesmí zavádět své vlastní podivné názory, ohledně zprostředkovatelského úřadu Krista, do lóže." Žádné zednářské modlitby nekončí Ježíšovým jménem a kdyby se přišlo na to, že končí, Velká lóže toho státu by ji změnila. Edmond Ronayne (zednářský Mistr) na 74. straně své Zednářské příručky (Masonic Handbook, později revidované, v níž byla tato pasáž vypuštěna) napsal: "Když bratr odhalí jedno z našich velkých tajemství nebo kdykoli se kněz modlí ve jménu Krista na jednom z našich shromáždění, musíš být připraven, budeš-li k tomu povolán, proříznout mu hrdlo od ucha k uchu, vyříznout mu jazyk až u kořene a pohřbít jeho tělo na dno jezera nebo rybníka." Podle Morrise v The Freemason's Monitor (nebo Webb's Monitor), který vynechává jakoukoli zmínku o Ježíši, "Modlidba by měla mít obecný charakter a neměla by obsahovat nic urážlivého pro žádnou třídu svědomitých bratří." Dr. Norman Vincent Peale (1898-1993), autor knihy The Power of Positive Thinking (Síla pozitivního myšlení), byl zednářem 33. stupně a jeho jméno se objevilo v mnoha zednářských publikacích. V březnu 1991 byl představen v krycí historce otištěné v časopise The Scottish Rite Journal (dříve známém jako New Age magazine), a jsou zde citována jeho slova, že "Zednářství bylo od začátku podstatnou součástí mého úspěchu." V neděli 24. února 1991 na shromáždění Roberta Schullerse Křišťálová katedrála řekl: "Ježíš Kristus, Buddha a Krišna jsou příklady velkých filozofů, kteří učili, jak používat sílu mysli." V květnu 1991 v texasském Dallasu na semináři pro křesťanské spisovatele Dina Donahue, redaktorka časopisu Guidepost (který založil Peale), řekla, že v žádné publikaci, připravené pro vydání, nesmí být zmínka o Ježíšově božství, ani o tom, že On je jediným prostředníkem k dosažení spásy. Může být prezentován jenom v historickém kontextu jako prorok a filozof. Řekla, že důvodem k tomu je to, že "Guidepost je mezináboženský časopis a dr. Peale nechce urazit ty, kdo nejsou křesťané." V knize Les Sectes et Societies Secretes, vydané roku 1863, Le Couteulx de Canteleu napsal, že cílem zednářského řádu "je a vždy bude boj proti církvi a křesťanskému náboženství¦" Joseph Fort Newton v knize The Builders (Stavitelé) napsal: "Zednářství je náboženství, uctívání, v němž se všichni dobří lidé mohou sjednotit, v níž každý může sdílet víru všech ostatních Kde jinde, než v zednářské lóži, se lidé mnoha náboženství mohou setkávat, modlíce se jeden za všechny a všichni za jednoho." Mackey ve své Učebnici zednářské právní vědy (Textbook of Masonic Jurisprudence) napsal, že zednářství je "nepochybně náboženskou institucí" a také ve své Příručce lóže (Manual of the Lodge) zdůrazňuje, že "zednářství je náboženská instituce." Buck ve svém Mystickém zednářství (Mystic Masonry) napsal. že zednářství je "celosvětové náboženství¦ Zednářství je univerzální náboženství proto, že obsahuje všechna náboženství." Vysoce postavení zednáři věří, že Lucifer nikdy nespadl na zem a že je skutečným Bohem a Jehovovovi dali jméno "Adonay", tvrdíce, že je zlým bohem, protože nutí lidi, aby se podřídili jeho represivnímu diktátu. Zednářské knihy, dávané vybraným členům 32. a 33. stupně, říkají, že Ježíš byl podvodník a že pravým Bohem je Lucifer. Zednáři mají svůj vlastní luciferský kalendář. Zatímco náš kalendář začíná narozením Ježíše Krista a za letopočtem se uvádějí zkratky př. Kr. a po Kr., oni počítají roky s příponou A.L., což znamená Anno Lucis, česky "rok světla". V knize Morals and Dogma, Pike napsal: "Každá zednářská lóže je náboženský chrám a jeho učením jsou náboženské příkazy Zednářství, stejně jako všechna náboženství, všechna mystéria, Hermetismus a alchymie, ukrývá svá tajemství před všemi s výjimkou Adeptů a mudrců, nebo vyvolených, a používá falešná vysvětlení a nesprávné interpretace svých symbolů, aby nežádoucí osoby uvedlo v omyl zakrylo Pravdu, kterou nazývá Světlem Pravda musí zůstat utajena a masy musí mít takové učení, které je úměrné jejich nedokonalému rozumu." Napsal, že "každá lidská představa Boha musí být úměrná jeho vzdělání a duševním silám a morální úrovni. Bůh je, jak si ho člověk vymyslel, odrazem samotného člověka." Následující tvrzení redukuje zednářskou filozofii do jednoduchého předpokladu. Pike píše: "Kabalisté říkají, že pravé jméno Satana je obrácený Jahve; protože Satan není černý bůh Lucifer je Nositel Světla! Je nesmysl dávat takové jméno Duchu Temnoty! Lucifer je Syn Jitra! Je to ten, kdo přináší Světlo O tom nepochybujte!" Myslím, že tyto pasáže jsou pádnými argumenty pro tvrzení, o antikřesťanské povaze zednářů. Zdá se, že jejich role v dějinách je působit jako zřeďující faktor, zmenšující vliv křesťanství prostřednictvím hlásání tolerance a politicky pracovat směrem k dosažení cílů, určených Ilumináty.
________________________________________
Zednářská organizační struktura:
________________________________________

Modrá lóže (Symbolická lóže zednářství):
1) Přijatý učeň
2) Tovaryš
3) Zednářský mistr
Albert Pike ve svém díle Morals & Dogma vysvětluje: "Modré stupně jsou vnějším dvorem nebo sloupovím Chrámu. Část symbolů je zde iniciovanému ukázána, ale je záměrně uveden v omyl falešným výkladem. Není žádoucí, aby jim porozuměl, ale záměrem je, aby si myslel, že jim rozumí. Jejich správný výklad je vyhrazen Adeptům, princům zednářství Je dostatečně dobré pro masu těch, kteří se nazývají zednáři, aby si představovali, že v modrých stupních je obsaženo celé zednářství; a úsilí těch, kdo se budou snažit dopátrat pravdy, bude marné." Lóže Dokonalosti (Skotský rituál a starodávný a přijatý skotský rituál):
4) Tajný mistr
5) Dokonalý mistr
6) Důvěrný tajemník
7) Probošt a soudce
8) Intendant Budovy
9) Pán devíti vyvolených
10) Vyvolený z patnácti
11) Vznešený vyvolený pán (Vznešení vyvolení rytíři dvanácti)
12) Velmistr Architekt
13) Pán devátého oblouku (Rytíř devátého oblouku)
14) Velký vyvolený zednář
________________________________________

Rada princů Jeruzaléma:
15) Rytíř Východu (Rytíř meče)
16) Princ jeruzalémský
Zákon růžového kříže
17) Rytíř Východu a Západu
18) Princ růžového kříže (Rytíř orla)
________________________________________

Konzistoř (Rada Kádoše)
19) Velký biskup
20) Mistr Ad Vitam (Velmistr všech symbolických lóží)
21) Patriarcha noemovský (Pruský rytíř)
22) Princ Libanu (Rytíř královské sekery)
23) Představený svatostánku
24) Princ svatostánku
25) Rytíř mosazného hada
26) Princ milosti
27) Velitel chrámu
28) Rytíř slunce (Princ Adept)
29) Rytíř svatého Ondřeje
30) Velký vyvolený rytíř kádoš
________________________________________

Konzistoř vznešených princů královského tajemství
31) Velký inspektor, inkvizitor a velitel
32) Vznešený princ královského tajemství
________________________________________

Nejvyšší rada
33) Svrchovaný velký generální inspektor
________________________________________
Členové Mateřské nejvyšší rady světa ve Washigtonu, D.C. jsou všichni zednáři 33. stupně. Je to jediný stupeň, který nemůže být vysloužen ten je udělován za vynikající službu ostatním, která odráží důvěru Řádu." Všichni členové Iluminátů jsou zednáři 33. stupně.
Rudé zednářství nebo Yorský rituál (nebo řemeslné zednářství) Všichni zednáři se během prvních tří stupňů v Modré lóži musí rozhodnout, zda chtějí vstoupit do Skotského, nebo Yorského rituálu.
Význačný mistr
Mistr nad mistry
Nejlepší mistr
Zednář královské klenby (Svatá královská klenba)
Královský mistr
Vybraný mistr
Super excelentní mistr
Řád rudého kříže
Řád rytířů z Malty
Řád Templářů
________________________________________
VZESTUP ILUMINÁTŮ
Z Bavorska se řád Iluminátů rozšířil do Horního a Dolního Porýní, Švábska, Franconia" (?), Horního a Dolního Saska a za hranice Německa do Rakouska a Švýcarska. Brzy měl Řád více než 300 členů ze všech oblastí života, včetně studentů, obchodníků, lékařů, právníků, soudců, profesorů, úředníků, bankéřů a ministrů. Patřili mezi ně i tito významní členové: Vévoda z Orleánsu, vévoda Ernst Augustus ze Saska-Wiemaru-Coburgu-Gothy, Princ Charles z Hesse-Cassel, Johann Gottfried von Herdel (filozof), hrabě Klemens von Metternich, Kateřina II. z Ruska, hrabě Gabriel de Mirabeau, Marquis z Constanzy (Diomedes"), vévoda Ferdinand von Brunswick (bžAaron"), Vévoda Karl August ze Saska-Wiemaru, Johann Wolfgang von Goethe (básník), Josef II., Christian VII. z Dánska, Gustav III. ze Švédska a král Poniatowski z Polska. V roce 1783 měli více než 600 členů a roku 1784 dosáhli 3.000 členů. V roce 1786 měli velký počet lóží v různých německých provinciích, Rakousku, Maďarsku, Anglii, Skotsku, Polsku, Francii, Belgii, Švýcarsku, Itálii, Holandsku, Španělsku, Švédsku, Rusku, Irsku, Africe a Americe. V době 3. zednářského kongresu ve Frankfurtu roku 1786 měli Ilumináti pod kontrolou doslova všechny zednářské lóže a na tomto kongresu byly formulovány následující cíle:
1) Panteismus pro vyšší stupně, ateismus pro nižší stupně a populaci.
2) Komunismus zboží, žen a věcí veřejného zájmu.
3) Zničení církve a všech forem křesťanství a odstranění všech existujících světských vlád a vytvoření univerzální republiky, v níž by vládly utopické myšlenky úplného osvobození od existujících sociálních, morálních a náboženských omezení, absolutní rovnost a společenské bratrství."
________________________________________
Studenti, kteří byli členy bohatých rodin s internacionalistickými sklony, byli doporučeni pro speciální školení v internacionalismu. Ti, kteří byli Ilumináty vybráni, dostali stipendium, aby mohli navštěvovat speciální školy. Weishaupt napsal: Navrhuji vytvořit akademie pod dohledem Řádu. To nám zajistí věrnost vzdělanců. Věda zde bude návnadou." Také napsal: Musíme určovat směr vzdělání, církve, obsazování profesorských míst a kazatelen." Dnes takových škol existuje mnoho. Princ Filip, manžel královny Alžběty, získal vzdělání na škole Iluminátů v Gordonstownu ve Skotsku za asistence lorda Louise Mountbattana (jehož strýc byl příbuzný Rothschilda a který se po skončení 2. světové války stal admirálem). Absolventi takových škol byli umisťováni v zákulisí jako experti a poradci, aby uskutečňovali cíle Iluminátů. Weishaupt měl obavy, že se mu Řád vymyká z kontroly, a měl opakované spory s Kniggem. Zatímco on dával přednost práci v utajení, Knigge chtěl některé podstatné věci změnit. V lednu 1783 Knigge v dopise Zwackovi napsal: Je to Weishauptovo jezuitství, co způsobuje všechny naše rozpory, je to despotismus, který uplatňuje nad muži možná s méně bujnou fantazií, méně lstivé a prohnané než je onb¦ Prohlašuji, že mě nic nemůže přimět klesnout na Spartakovu úroveň." Také napsal: Děsím se zrady a zhýralosti a nechám ho is jeho Řádem vyletět do vzduchu." 20. dubna 1784 Knigge Řád opustil, následován baronem Bassusem (Hannibal"), hrabětem Toringem, princem Kreitmaierem a dalšími. V červenci Knigge podepsal dohodu, v níž slibuje vrácení všech dokumentů ve svém vlastnictví a bude mlčet o tom, co věděl o jejich plánech a aktivitách. Někteří badatelé věří, že Knigge zjistil, že Weishaupt je satanista. Vrátil se ke své práci spisovatele a později se stal školním inspektorem v Brémách, kde 6. května 1796 zemřel. Aby zajistili, že aktivity Řádu zůstanou utajeny, bylo do iniciačního obřadu začleněno varování pro ty, kteří by zradili. Namířili meč na iniciovaného a řekli: Jestliže jsi zrádce a křivopřísežník, věz, že všichni naši bratři budou proti tobě povoláni. Nedoufej, že unikneš nebo že najdeš bezpečné místo. Ať jsi kdekoli, hanba, výčitky a hněv našich bratří tě budou pronásledovat do nejniternějších zákoutí tvých útrob." V říjnu 1783 Joseph Utzschneider, právník, který odpadl od Řádu v srpnu, předal vévodkyni Marii Anně dokument, v němž podrobně popsal aktivity Iluminátů. Byl z toho velmi rozčilený, protože byl shledán příliš pomalým a permanentně musel prokazovat svoji věrnost. Vévodkyně předala tuto informaci vévodovi. 22. června 1784 vévoda Karl Theodore Dalberg, bavorský kurfiřt, po zjištění z tohoto dokumentu, že cílem Iluminátů je svrhnout všechny světské vlády a vládnout světu, kritizoval všechny tajné společnosti a skupiny založené bez souhlasu vlády. 2. března 1785 vydal proklamaci, v níž označil Ilumináty jako větev zednářů a nařídil jejich lóže uzavřít. Vláda začala válku proti Řádu zahájením soudního vyšetřování v Ingolstadtu. Aby zachovali svá tajemství, členové Řádu spálili mnoho svých dokumentů, avšak vládě se podařilo zabavit mnoho jejich dokumentů, když prováděla razie v lóžích. Poté, co byl v únoru na univerzitě nahrazen, Weishaupt uprchl přes hranice do Regensburgu a nakonec se usadil v Gotha, kde založil útočiště s dalším členem Iluminátů, Vévodou ze Saska- Gothy. V dubnu 1785 Utzschneider přesvědčil další tři členy, aby vystoupili. Byli profesory na akademii v Marienburgu, kteří měli pochybnosti o odůvodněnosti organizačních principů, když objevili, že nezískali žádné mystické síly. Také byli znechuceni Weishauptovou tyranií. Cossandey, Grunberger a Renner šli 9. září 1785 před soud, kde sdělili hodnotné informace, jako byl seznam členů, a odhalili jejich cíle, které zformulovali do následujících šesti bodů:
________________________________________
1.Zrušení monarchie a všech vlád.
2.Zrušení soukromého vlastnictví.
3.Zrušení dědictví.
4.Odstranění vlastenectví.
5.Odstranění rodiny prostřednictvím zrušení manželství, destrukcí morálky a zavedením společné výchovy dětí.
6.Zrušení všech náboženství. Účelem těchto šesti bodů bylo rozdělit lidi politicky, společensky a ekonomicky, oslabit jednotlivé země a vytvořit jednu světovou vládu. Vypovídali, že všechna náboženství, všechna láska k vlasti a oddanost panovníkovi měla být zničena."
________________________________________
Vláda dala milost všem veřejným činitelům a vojenským velitelům, kteří veřejně přiznali své členství. Ti, kteří to neudělali a bylo zjištěno, že byli členy, přišli o svou hodnost a postavení, byli odstraněni z úřadu a veřejně potupeni a poníženi. Weishaupt byl připraven dát do pohybu své plány pro Francouzskou revoluci, která měla propuknout roku 1789. V červenci 1785 pověřil Zwacka, aby jejich plány sepsal do knižní formy. Tato kniha obsahovala dějiny Iluminátů a mnoho jejich návrhů na expanzi a budoucí snažení. Kopie byla poslána po poslu (Jacobu Lanzeovi) členům Iluminátů v Paříži a Slezsku. Avšak kurýr, když na koni projížděl Regensburgem, byl zasažen bleskem a zabit. Autority našly dokumenty a odevzdaly je vládě. Další zdroj naznačuje možnost, že mohl být zavražděn a dokumenty mu mohly být podstrčeny. Dům Xaviera Zwacka ("Cato"), vládního právníka a jednoho z nejprominentnějších vůdců Řádu, jehož jméno bylo na Rennerově seznamu, který se nacházel v Landshutu, byl v říjnu 1785 tajně prohledán policií a jeho dokumenty byly zabaveny. Byl propuštěn ze zaměstnání. Bylo objeveno mnoho knih, dokumentů, prací a korespondence, včetně více než 200 dopisů, které si Weishaupt vyměňoval se členy Areopagitu, jež se týkaly věcí nejvyššího utajení. Následujícího roku bylo získáno více informací z domů barona Bassuse a hraběte Massenhausena ( "Ajar"). Mezi zkonfiskovanými dokumenty byly tabulky, které obsahovaly jejich tajné kódy a symboly, tajný kalendář, zeměpisné lokality, insignie, iniciační obřady, instrukce pro verbování nových členů, stanovy, částečný seznam členů a téměř 130 oficiálních pečetí vlády, které byly používány k padělání státních listin. Není třeba říkat, že všechny tyto informace vrhly na Řád více světla a nebezpečí, jež si vláda nejdříve uvědomovala, se nyní stalo celostátním mimořádným stavem. V roce 1786 vláda posbírala všechny zkonfiskované dokumenty a vydala je v knize nazvané "Původní spisy řádu a sekty Iluminátů", které byly rozeslány všem vládám a korunovaným hlavám v Evropě, včetně Francie, aby je varovaly před hrozícím nebezpečím. Vůdci Řádu, kteří se objevili před vyšetřujícím soudem, vypovídali, že organizace měla v úmyslu svrhnout církev a stát. Avšak tato odhalení a zveřejnění jejich dokumentů znepokojily veřejnost velmi málo, protože tato tvrzení byla tak neuvěřitelná. Vládní úředníci podnikli nová opatření. Vůdci Řádu byli uvězněni a formálně vyslýcháni, pak byli donuceni zříci se Iluminátů. Poslední úder přišel 16. srpna 1787, kdy Dalberg vydal svou finální proklamaci proti Iluminátům. Každý, kdo z rekrutovaných členů byl shledán vinným, měl být popraven, ostatním měl být zkonfiskován majetek a potom měli být vyhoštěni. Zvack, který byl poslán do vyhnanství, hledal útočiště u dvora v Zweibruckenu, kde byl později dosazen na úřední místo v knížectví Salm-Kyburg. Přispěl k hnutí Iluminátů v Holandsku. Později byl předvolán Dalbergem, protože se vláda snažila vypořádat s problémem uprchlíků, kteří by se mohli pokusit obnovit Řád. Zwack uprchl do Anglie. Dne 15. listopadu 1790 byl vydán další výnos proti členům této organizace. Každý, o kom by se zjistilo, že byl aktivním členem, měl být zabit. Následujícího roku byl sestaven seznam 91 jmen údajných členů. Byli pochytáni a posláni do vyhnanství. Toto pronásledování pokračovalo až do roku 1799, kdy Dalberg zemřel. Zjevný zánik Řádu byl obejit jeho nejvyššími členy, kteří nadále vyvíjeli svou činnost v podzemí. Weishaupt napsal: "Velkou péči Ilumináti po zveřejnění jejich tajných spisů věnovali přesvědčení celého Německa, že Řád již neexistuje, že všichni jeho adepti se zřekli nejen svých mystérií, ale také členství v tajné společnosti." Weishaupt měl připraven nouzový plán, o němž napsal: "Pomocí tohoto plánu budeme určovat směr celému lidstvu. Tímto způsobem a těmi nejjednoduššími prostředky ho uvedeme do pohybu a uvrhneme do plamenů. Musíme se dostat na takové posty, abychom mohli v tajnosti ovlivňovat všechny politické transakce Počítal jsem se vším a zařídil to tak, abych, v případě zničení Řádu, byl schopen jej do roka obnovit v lepší podobě, než byl původně. Aby skryli své podvratné aktivity, začali se nejvyšší členové Řádu maskovat jako humanisté a filantropové. Weishaupt uprchl do Švýcarska, ale později se vrátil do Německa, když mu Vévoda ze Saska-Gothy poskytl azyl. Řád přemístil své ústředí do Londýna, kde začal opět růst. Weishaupt svým následovníkům řekl, aby pronikali do lóží modrého zednářství a vytvářeli v něm tajné kroužky. Jedině zednáři, kteří se prokáží jako internacionalisté, a budou ateisty, mohou být iniciováni k Iluminátům.
________________________________________
NĚMECKÁ JEDNOTA
Dr. Charles Frederick Bahrdt (1741-1793), člen Iluminátů, zednář a německý teolog, který byl profesorem církevní jazykovědy na univerzitě v Lipsku, využil v roce 1787 oficiálního zrušení řádu Iluminátů k rekrutování jeho členů do své takzvané Německé jednoty". Bahrdt, syn faráře, nazval svou skupinu Německá jednota pro vykořenění pověr a předsudků a podporu pravého křesťanství". V roce 1785 Bahrdt obdržel anonymní dopis obsahující plány na Německou jednotu, které byly podepsány: několika zednáři, kteří Vás velmi obdivují". Ve stejném roce ho navštívil jistý Angličan, který na něho naléhal, aby založil jednotu, která by byla propojena s britskou zednářskou strukturou. Roku 1787 dostal další dopis obsahující více podrobností a organizačních detailů. Bahrdt prováděl nějakou náboženskou propagandistickou práci pro Weishaupta, jejíž podstatou bylo zničit autoritu Písma" a obecně se věřilo, že to byl Weishaupt, kdo řídil za scénou činnost organizace, aby uskutečňovala cíle Iluminátů. Německá jednota se zdála být čtenářským spolkem a jedna z těchto organizací byla založena v Zwackově domě v Landshutu. Weishaupt napsal: Vedle toho, forma učené literární společnosti se pro naše účely hodí nejlépe, a kdyby neexistovalo zednářství, bylo by použito toto krytí; a mohlo by to být víc než zástěrka b” mohl by to být výkonný motor v našich rukou. Zřizováním čtenářských společností a příspěvkových knihoven a jejich vzetím pod naší kontrolu a jejich zásobováním prostřednictvím našich lidí můžeme obrátit mínění veřejnosti směrem, kterým potřebujeme. Literární společnost je nejvhodnější forma pro uvedení našeho Řádu do každého státu, kde jsme dosud cizinci." Plánovali vytvořit kolem 800 čítáren. Společnost zpočátku čítala 17 mladých mužů a asi pět Bahrdtových přátel. Knigge mu pomohl vytvořit organizační strukturu, která byla rozdělena do šesti stupňů: 1) Adolescent, 2) Muž, 3) Starší, 4) Mezopolita, 5) Diecézan a 6) Představený. Společnost 22" nebo Bratrstvo" byl vnitřní kruh. V pamfletu nazvaném Všem přátelům rozumu, pravda a čest" Bahrdt napsal, že účelem organizace je dosáhnout osvícení lidu za účelem šíření náboženství, odstraňování předsudků, vykořenění pověr a obnovení svobody lidstva. Plánovali vydávat časopisy a pamflety, ale do roku 1788 Bahrdt vložil do společnosti více než 1000 dolarů a trávil všechen svůj čas prací pro ni. Navzdory jeho úsilí měli stále jenom 200 členů. Téměř na konci roku 1788 Friedrich Wilhelm, pruský král, který měl obavy z růstu organizace, nařídil svému ministrovi Johannu Christianu von Wollner napsat dokument s opačným pohledem oproti Bahrdtovu pamfletu, nazvaný Náboženský edikt. Bahrdt odpověděl napsáním anonymního pamfletu stejného jména, který byl jeho satirou. V roce 1789 knihkupec jménem Goschen napsal pamflet, který nazval "Více poznámek než textu o Německé jednotě XXII, nové tajné společnosti pro dobro lidstva", v němž odhalil, že tato společnost je pokračováním Iluminátů. Německá jednota, která reprezentovala Weishauptův opravený systém "iluminismu", se nikdy obecně nerozšířila z důvodu své otevřenosti, která provokovala nepřátelské útoky od vlády a členů kléru. Bahrdt opustil skupinu a otevřel si hostinec známý jako "Odpočinek u Bahrdta". Německá jednota přestala existovat po jeho smrti v roce 1793.
________________________________________
FRANCOUZSKÁ REVOLUCE
Ilumináti tajně pronikli do Francie roku 1787 (o pět let poté, co si to naplánovali) prostřednictvím francouzského řečníka a revolučního vůdce hraběte Gabriela Victora Riqueti de Mirabeau (1749- 1791, s pseudonymem "Leonidas"), který byl indoktrinován plukovníkem Jacobem Mauvillonem, když byl roku 1786 na tajné misi v Berlíně pro francouzského krále Ludvíka XVI. Mirabeau zavedl iluminátské principy do pařížské zednářské lóže Amis Reunis (později přejmenované na "Philalethes") a zasvětil abbého Charlese-Maurice de Talleyrand-Perigord (1754-1838, dvorního duchovního v domě Bourbonů). Nejdůvěryhodnější členové se stali členy "Tajného výboru svorných přátel". (Je zajímavé, že skupina stejného jména vznikla v roce 1771 jako okultní skupina.) Iniciace se konaly ve Velké lóži Iluminátů asi 30 mil od Paříže na panském sídle Ermenonville, které vlastnil Marquis de Gerardin. Známý šarlatán Saint Germain(1710-1780 nebo 1785) těmto iniciačním obřadům předsedal. Věřilo se, že Germain byl portugalský Žid, který byl členem lóže Philalethes. Byl zednář, Rosikrucián a patřil k několika dalším okultním bratrstvům. Mluvil italsky, německy, anglicky, španělsky, francouzsky, řecky, sanskrtem, arabsky a čínsky. Prý byl synem prince Rakoczyho z Transylvánie, byl vychován Gianem Gastonem Medicejským a studoval na univerzitě Siena. Lidem řekl, že žije již celá staletí a že znal krále Šalamouna. V Londýně byl roku 1743 uvězněn jako jakobínský špión a později získal důvěru pro zavádění zednářství v Německu. Jako šarlatán a hochštapler vystupoval jako Comte Bellamarre, Marquis de Montferrat a rytíř Schoening. Během iniciace noví členové museli přísahat, že odhalí svému novému představenému vše, co uslyší, co se dozvědí a co objeví, a teké se budou shánět po věcech, které by mohly uniknout jeho pozornostib¦ a vyhnou se všem pokušením vyzradit to, co uslyší. Blesk neudeří tak rychle jako dýka, která provinilce dostihne, ať je kdekoli. Hrabě Alessandro de Cagliostro (také známý jako Giuseppe Balsamo), Žid ze Sicílie, který prý byl jedním z největších okultních praktiků všech dob, byl iniciován do řádu Iluminátů v Mitau (nedaleko Frankfurtu) v roce 1780 v jedné podzemní místnosti. Později řekl, že byla otevřena železná skříňka naplněná papíry, z níž byla vyjmuta kniha. Z ní jeden člen četl přísahu o zachování tajemství, která začínala slovy: "My, Velmistr Templářůb¦" Byla psána krví. V knize byly načrtnuty jejich plány, které zahrnovaly útok na Řím. Objevil, že měli k dispozici peníze, které byly uloženy v bankách v Amsterodamu, Rotterdamu, Londýně, Ženevě a Benátkách. Zjistil, že Ilumináti měli 20.000 lóží po celé Evropě a Americe, a že jejich členové sloužili u každého evropského dvora. Cagliostro byl instruován, aby šel do Strasbourgu ve Francii, aby zde navázal první kontakty nutné pro podnícení Francouzské revoluce. Označil se jako Velmistr Sionského převorství (Prieure' de Sion). Věří se, že zajišťoval spojení mezi nimi a Ilumináty. V roce 1790 byl v Římě uvězněn za revoluční činnost. Francouzští zednáři zosnovali plán na svrhnutí vlády pod záminkou svobody a rovnosti. Chtěli ukončit autokratický režim a nastolit vládu lidu a pro lid. Jeremy Bentham a William Petty(hrabě z Shelburne) naplánovali a řídili Francouzskou revoluci, později zosnovali komplot proti Americe. V roce 1788 byl Johann Joachim Christoph Bode (1730-1793, alias "Amelius"), na žádost Mirabeaua a Talleyranda, povolán do Francie. Byl iniciován k Iluminátům na kongresu ve Wilhelmsbadu a později převzal vedení Řádu ve Weishauptově nepřítomnosti. Bode a Baron de Busche (řádovým jménem "Bayard"), holandský vojenský důstojník ve službách Pána z Hesse- Darmstadtu, aby zakryli účel své přítomnosti ve Francii, řekli, že zde mají vyšetřovat vliv jezuitů na tajné společnosti. Avšak skutečným důvodem jejich přítomnosti ve Francii bylo podporovat zde cíle Iluminátů. Pracovali v lóži Amis Reunis, která se přejmenovala na " Philalethes", což znamená "hledači pravdy". Marquis de Luchet, přítel Mirabeaua, ve své eseji Sekta Iluminátů v lednu 1789 napsal: "Oklamaní lidé. Musíte pochopit, že zde existuje spiknutí ve prospěch despotismu a proti svobodě, ve prospěch neschopnosti proti talentu, ve prospěch neřesti proti ctnosti nebo nevědomosti proti světlu! Každý druh hříchu, který souží zemi, každá nedovařená myšlenka, každý zvrácený vynález se hodí do doktríny Iluminátů. Cílem je celosvětové panství." Intelektuálové známí jako "encyklopedisté" byli nástrojem rozšiřování doktríny Iluminátů. K Philalethům se brzy přidružily další lóže, jako např. Devět Sester; lóže Candor, do níž byli rekrutováni členi jako like Laclos, Sillery, D'Aiguillon, bratři Lamethové, Dr. Guillotine a Lafayette; a lóže Propaganda, kterou založili Condorcet, Abbé Sieyes a Rochenfoucault. Revoluční vůdci, jako například Maximilián Francois Marie Isidore de Robespierre (l758-1794), který se stal vůdcem revoluce na popud Weishaupta; Marquis Antoine Nicholas Condorcet (1743- 1794), filozof a politik ; Vévoda de la Rochenfoucault; George Jacques Danton (1759-1794); Marquis Marie Joseph de Lafayette (1757-1834), generál a státník; Jerome Petion de Villeneuve (1756-1794), politik; Filip, Vévoda z Orleansu, velmistr francouzského zednářství; de Leutre; Fouchet; Cammille Benoit Desmoulins (l760-1794), D'Alembert; Denis Diderot (1713-1784), encyckopedista; a Jean-Francoise de la Harpe (1739-1803), kritik dramatik, ti všichni se přidali k Iluminátům, kteří do roku 1789 pronikli do všech 266 zednářských lóží, přestože si toho zednáři nebyli vědomi. Ilumináti vytvořili takové situace, aby mezi lidi zaseli sváry. Například Vévoda z Orleánsu nařídil svým agentům, aby skoupili tolik obilí, kolik mohli, potom lidi nechali uvěřit, že král záměrně způsobil nedostatek, aby lidé hladověli. Spoluspiklenci ve vládě pomohli vytvořit prudký vzestup inflace. Tak byli lidé manipulováni, aby se obrátili proti králi, jehož vláda podporovala střední třídu. Monarche měla být zničena a střední třída utiskována. Bůh měl být nahrazen iluminátským náboženstvím rozumu, které se opíralo o myšlenku, že "lidská mysl vyřeší lidské problémy." Během prvních dvou let Francouzské revoluce, která začala v dubnu 1789, Ilumináti infiltrovali do zednářských lóží v takovém rozsahu, že přestaly fungovat a místo toho začaly pracovat pod názvem "Francouzský revoluční klub". Když potřebovali větší prostor pro shromažďování, použili halu jakobínského konventu, a tak tato revoluční skupina 1300 lidí založila 14. července 1789 Jakobínský klub. Ilumináti tento klub kontrolovali a byli přímo zodpovědní za rozkladnou činnost, z níž se vyvinula Francouzská revoluce. Lord Acton napsal: "Děsivou věcí na Francouzské revoluci není vřava, ale její konstrukce. Skrze všechen oheň a kouř jsme postřehli důkazy o propracované organizaci. Manažeři zůstali pečlivě ukryti a zamaskováni, ale není pochyb o jejich přítomnosti od samého začátku." Při uskutečňování plánu, který vyžadoval snížení populace o jednu třetinu až jednu polovinu, zemřelo více než 300.000 lidí a král Ludvík i s rodinou byli popraveni. To bylo provedeno k zajištění stability nové francouzské republiky. V srpnu 1792, po svržení vlády, byla tříbarevná vlajka nahrazena rudou vlajkou sociální revoluce, zatímco křik "Vive notre roi d'Orleans" ustoupil zednářskému heslu "Svoboda, Volnost, Bratrství!" Ti, kdo odpověděli správným znamením ruky, si zachránili život. V listopadu 1793, kdy se masakry rozšířily po celé Francii, byly církve reorganizovány podle linie Weishauptova hesla, že "rozum by měl být jediným zákonem člověka." Talleyrand, který se roku 1788 stal biskupem v Autinu, díky jeho radikální reorganizaci církve, byl papežem exkomunikován. Stal se poslancem Národního shromáždění. Jakobíni měli Národní shromáždění pod kontrolou a dle jejich záměrů se Mirabeau stal vůdcem Francie. V pravém demokratickém duchu řekl: "Musíme zalichotit lidu poskytnutím spravedlnosti, slíbit mu velké snížení daní a spravedlivější rozdělování majetku a odstranění ponižování. Tyto fantazie lidi zfanatizují a zlomí každý odpor." Revoluce byla považována za skončenou 28. července 1794, kdy byl Robespierre sťat gilotinou. Thomas Jefferson, který po tři roky (1785-89) sloužil jako ministr ve francouzské vládě, popsal tyto události slovy "tak překrásná revoluce" a řekl, že doufá, že vyčistí celý svět. Sekretář státní pokladny Alexander Hamilton řekl, že Jefferson pomohl rozběhnout Francouzskou revoluci a v dopise příteli s datem 26. května 1792 napsal, že Jefferson "bohatě pil z poháru francouzské filozofie, v náboženství, vědě a v politice. Odešel z Francie v období kvasu, který pomáhal vyprovokovat." Jefferson v dopise Brissotu de Warville do Philadelphie, s datem 8. května 1793, napsal, že bude "věčně spjat s principy Francouzské revoluce." V roce 1987, během cesty do Spojených států, Michail Gorbačov a jeho žena navštívili Jeffersonův památník, kde ona o Jeffesonovi mluvila jako o jednom "z největších myslitelů světa." Je zajímavé, že během komunistické revoluce Vladimír Lenin řekl: "My bolševici jsme jakobíni dvacátého století". Iluminát a člen francouzského revolučního Národního shromáždění, Vicomte de Barras, byl svědkem, jak čtyřiadvacetiletý Napoleon obklíčil a dobyl Toulon v roce 1793, který byl držen anglickými a španělskými vojsky. Barras, který byl Národním shromážděním zvolen vrchním velitelem francouzských ozbrojených sil, se roku 1795 stal členem pětičlenného Výboru, který začal vládnout Francii a brzy se stal nejmocnější postavou v zemi. Určil Napoleona, aby velel ozbrojeným silám. Avšak v roce 1799 Napoleon (člen řádu Templářů) zpřetrhal vazby s Barrasem, protože se obával, že se Barras pokusí obnovit monarchii. Napoleon rozpustil Výbor a roku 1804, za podpory Talleyranda (který sloužil jako ministr zahraničí), se stal císařem. Nevědomky, jako loutka Iluminátů, jeho vláda způsobila totální rozvrat Evropy, což Ilumináti potřebovali, aby nad ní získali kontrolu a sjednotili ji. Ukončil Svatou říši římskou a ze svého bratra Josefa udělal krále Neapole roku 1806. Josef byl nahrazen Napoleonovým švagrem Maratem, když se Josef roku 1808 stal králem Španělska. Jeho bratr Ludvík byl učiněn králem Holandska a další bratr Jeroným králem Westfálska. Roku 1810 Napoleon zkonfiskoval obsah archivů Vatikánu, které obsahovaly 3.000 beden dokumentů, a odvezl je do Paříže. Ačkoli většina z nich byla později vrácena do Říma, některé si ponechal. V té době Napoleon změnil tvář Evropy, ale nakonec Francouzská revoluce ztroskotala, protože Evropa nebyla dobyta celá. Ilumináti okamžitě podnikli kroky k jeho sesazení s trůnu, což jim trvalo pět let. Aby získal peníze pro Wellingtonova vojska, Nathan Rothschild přelil peníze svému bratru Jamesovi (který prováděl finanční transakce pro francouzskou vládu) v Paříži, který peníze předal Wellingtonovým jednotkám ve Španělsku. Kromě toho, Ilumináti tajně pracovali za scénou, aby se ostatní národy sjednotily proti Francii. Po porážce u Waterloo byl Napoleon poslán opět do exilu, tentokrát na ostrov Svatá Helena v Jižním Atlantiku, kde roku 1821 zemřel. Ve své poslední vůli napsal: "Umírám předčasně, zabit anglickou oligarchií a jejími nájemnými vrahy."
________________________________________
ILUMINÁTI PRONIKAJÍ DO AMERIKY
Roku 1785 řád Iluminátů v New York City založil lóži Columbia. Mezi členy byli guvernér DeWitt Clinton, Horace Greeley (politik a redaktor New York Daily Tribune), Charles Dana a Clinton Roosevelt (předek Franklina D. Roosevelta). Roosevelt napsal knihu s názvem Science of Government Founded on Natural Law (Věda o vládě založená na přírodním zákonu), v níž napsal: "Žádný spravedlivý Bůh, který spravedlivě řídí věci na zemi, neexistuje. Pokud nějaký Bůh existuje, je to zlomyslná a pomstychtivá bytost, která nás stvořila pro utrpení." Mluvil o sobě a o ostatních členech jako o "osvícených" a řekl, že Ústava USA je "děravá loď", která byla "narychlo dána dohromady, když jsme opustili britskou vlajku", a proto by měla být přepracována. Roku 1786 byla založena lóže v Portsmouthu, Virginia, kde byl údajně členem Thomas Jefferson, jejž následovalo 14 dalších lidí z různých měst třinácti kolonií. Dne 19. července 1789 David Pappin, prezident Harvardské univerzity, vydal varování třídě absolventů, které se týkalo vlivu Iluminátů na americkou politiku a náboženství. V dubnu 1793 Francie poslala do Ameriky nového velvyslance Edmonda Geneta, aby mohl vymáhat dluhy Ameriky, které vznikly během Americké revoluce, aby peníze, takto získané, mohly být použity k financování války Francie s Anglií. Avšak skutečným důvodem pro jeho přítomnost zde bylo získat politickou přízeň pro Francii a rozšířit Iluminismus, což se mu podařilo založením "Demokratických klubů". Washington řekl, "(Ilumináti) otřesou vládou v samých základech," zatímco John Quincy Adams, nejstarší syn druhého prezidenta Johna Adamse, který se roku 1825 stal naším (USA) 6. prezidentem, řekl, že tyto kluby byly "tak dokonale spřízněny s pařížskými jakobíny, že své společné rodiče nemohou zapřít." Z důvodu hrozby od Iluminátů Washington a Adams se v Kongresu zasazovali za přijetí zákona proti cizincům a pobuřování, který byl "navržen na ochranu Spojených států proti rozsáhlému jakobínskému spiknutí, placeným agentům, kteří byli dokonce i na vysokých místech ve vládě." V dopise Adamse Jeffersonovi s datem 30. června 1813 se píše: "Jistě jste nikdy nepocítil terorismus vyprovokovaný Genetem roku 1793b¦ kdy deset tisíc lidí v ulicích Philadelphie den za dnem hrozilo, že vytáhnou Washingtona z jeho domu a udělají revoluci nic jiného než zázrak nemůže zachránit Spojené státy před osudnou revolucí ve vládě." Thomas Paine, spisovatel a politický teoretik, pomohl Iluminátům proniknout do několika zednářských lóží. Svou oddanost jim projevil, když se ve své knize The Age of Reason (Věk rozumu), vydané roku 1794, zabýval rolí náboženství ve společnosti. Přestože věřil v Boha, nemohl přijmout celou Bibli jako skutečnou. Druhý svazek byl vydán roku 1796. Neoficiální třetí svazek (s podtitulem Zkoumání proroctví) vážně zpochybňoval božství a existenci Ježíše. Roku 1937 o něm psal The Times of London jako o "anglickém Voltairovi". Dne 9. května 1798 reverend Jedediah Morse, pastor Kongregační církve v Charlestonu, Jižní Karolína, v kázání v New North Church v Bostonu o Iluminátech řekl: "Prakticky celé společenské a církevní zřízení Evropy bylo již otřeseno v samotných základech touto strašnou organizací; původ Francouzské revoluce může být nepochybně vystopován k jejich machinacím; úspěch francouzských armád může být vysvětlen na stejném základě. Jakobíni nejsou ničím jiným než otevřenou manifestací skrytého systému Iluminátů. Řád zřídil své větve v Americe a jejich agenti zde vyvíjejí činnost. Dceřinné organizace jakobínů v Americe mají bezpochyby za cíl propagaci principů osvíceného mateřského klubu ve Franci.¦ Bratři, považuji za svou povinnost vůči Bohu, církvi, své vlasti a vám, sdělit vám tuto pravdu. Mým jediným cílem je probudit vás v této znepokojivé době k bdělosti a k ochraně našich nejdražších hodnot. Jako věrný strážce vám dávám toto varování o současném nebezpečí." Později v červenci Timothy Dwight, prezident Yale University, řekl lidem v New Havenu: "Stanou se naši synové žáky Voltaira a dragouny Marata, nebo naše dcery konkubínami Iluminátů?" Aby pronikli do zednářských lóží v Evropě, Weishaupt si zajistil podporu Johna Robisona, který byl dlouhou dobu zednářem vysokého stupně skotského ritu, profesorem přírodní filozofie na univerzitě v Edinburgu ve Skotsku, britským historikem a generálním tajemníkem Královské společnosti v Edinburgu. Když odjel do Německa, dostal od Weishaupta k prostudování plán spiknutí s cílem rozšířit vliv Iluminátů na Britské ostrovy. Avšak Robison nesouhlasil s jejich principy a po varování amerických zednářů v roce 1789 vydal roku 1798 knihu s názvem "Proofs of a Conspiracy Against All Religions and Governments of Europe, Carried On In the Secret Meetings of Freemasons, Illuminati, and Reading Societies" (Důkazy o spiknutí proti všem náboženstvím a vládám Evropy, připravovaném na tajných schůzkách zednářů, Iluminátů a Čtenářských společností), která prezentuje protestantské názory. Napsal: "Pozoroval jsem, jak tyto doktríny postupně pronikají a mísí se s různými systémy svobodného zednářství, až bylo konečně zformováno sdružení pro účely vykořenění všech náboženských institucí a svržení všech existujících vlád Evropy." Ve stejném roce Abbé Augustin Barruel (francouzský vlastenec, jezuita a zednář 3. stupně) vydal své Memoires pour servir a l'Histoire du Jacobinisme (Ilustrované zápisky z dějin jakobinismu), kde prezentoval své římsko-katolické názory. Obě knihy se snažily varovat Ameriku před spiknutím Iluminátů, ale varování nebyla brána vážně. V lednovém vydání 1798 Monthly Magazine obsahujícím dopis od Augusta Bottigera, provosta univerzity ve Wiemaru, který Robisona obvinil z nepravdivých tvrzení a řekl, že od roku 1790 "všechen zájem o Ilumináty ustal." Thomas Jefferson byl údajně členem lóže Iluminátů Virginia a zednářem (který pomohl Iluminátům proniknout do zednářských lóží Nové Anglie). Popřel všechna tvrzení a Weishaupta popisoval jako "nadšeného lidumila" a Barruelova odhalení nazval "blouzněními Bedlamity". (Bedlam bylo jméno léčebny pro duševně nemocné v Londýně.) Během léta roku 1798 reverend G. W. Snyder, luteránský kněz, napsal dopis prezidentu Washingtonovi a přiložil kopii Robisonovy knihy. Ve svém dopise vyjádřil obavy z pronikání Iluminátů do amerických zednářských lóží. V odpovědi s datem 25. září 1798 Washington napsal: "Slyšel jsem mnoho o zločinných a nebezpečných plánech a doktrinách Iluminátů," ale pokračoval tím, že nevěří, že pronikli do zednářských lóží. Snyder ve svém dalším dopise požadoval jednoznačnější odpověď, jehož výsledkem byl další dopis od Washingtona, datovaný 24. října 1798, který se nachází v knize The Writings of George Washington, svazek 20, strana 518, která byla sestavena komisí s názvem "U.S. George Washington Bicentennial Commission" a vydána Tiskovou kanceláří vlády USA v roce 1941. Washington psal: "Nebylo mým záměrem pochybovat, že doktriny Iluminátů a principy jakobinismu nepronikly do Spojených států. Naopak, nikdo není více spokojen s tímto faktem než já. Myšlenka, kterou jsem chtěl sdělit, byla ta, že nevěřím, že lóže svobodných zednářů v této zemi se, jako společnosti, snaží propagovat ďábelská učení nebo zhoubné principy. Že někteří z nich to mohli dělat, nebo že některé demokratické společnosti ve Spojených státech mohou mít tento cíl a skutečně chtějí oddělit lid od své vlády, je příliš očividné, než aby to mohlo být zpochybněno." Krátce před svou smrtí Washington vydal další dvě varování ohledně Iluminátů. Kolem roku 1807 John Quincy Adams (prý organizoval zednářské lóže v Nové Anglii), který se později (roku 1825) stal prezidentem, napsal tři dopisy plukovníkovi Williamu C. Stoneovi, vysokému zednáři, v nichž říká, že Thomas Jefferson, náš 3. prezident (USA - pozn. překl.) a zakladatel Demokratické strany, používal zednářské lóže pro podvratné cíle Iluminátů. Tyto dopisy byly údajně uloženy v knihovně "Rittenburg Square Library" v Philadelphii, ale záhadně zmizely. Adams také psal Washingtonovi, že Jefferson a Alexander Hamilton zneužívají zednářských lóží pro účely Iluminátů a uctívání Lucifera (což je zaznamenáno v Adams Chronicles). Benjamin Franklin byl také obviněn z toho, že byl členem Iluminátů, ale neexistují pro to nezvratné důkazy. Zdá se, že všechen hněv se soustředil na Jeffersona. Byl obviněn federalisty, že je jakobín a ateista. Existují jisté důkazy, které naznačují, že ve svém boji o prezidentský úřad v roce 1796 použil Demokratické společnosti a Jakobínské kluby. Reverend Jedediah Morse označil Jeffersona jako Ilumináta. Dne4. července 1812 reverend Joseph Willard, prezident Harvardské univerzity, v projevu v Lancasteru, New Hampshire, řekl: "Existuje dostatek důkazů o tom, že v této zemi světla evangelia a občanských práv byla založena řada společností Iluminátů, které byly nejdříve organizovány z velké společnosti ve Francii. Bezpochyby se tajně snažily podkopat všechny naše tradiční instituce, světské a církevní. Tyto společnosti jsou úzce spojeny s řádem Iluminátů v Evropě, s nímž mají společný cíl. Nepřátelé všech pořádků se nás snaží zničit. Kdyby nakonec zvítězily, naše nezávislost by vzala za své. Naše republikánská vláda by byla zničena." Existují domněnky, že jedním z důvodů, proč Britové roku 1812 vyplenili a vypálili Washington, bylo, zničit tajné dokumenty, které by odhalily zradu Spojených států různými lidmi na vysokých postech ve vládě. Když ti, kdo obhajovali silnou centrální vládu, zorganizovali roku 1791 Federalistickou stranu, antifederalisté, kteří dávali přednost větším právům jednotlivých států, a byli proti finanční politice Alexandra Hamiltona (sekretář státní pokladny za vlády Washingtona, 1789-1795), která podle nich byla ve prospěch bohatých, se soustředili kolem Thomase Jeffersona, Washingtonova prvního Státního sekretáře (1789-93). Po přijetí Ústavy roku 1787 zorganizovali politickou stranu, vedenou guvernérem New Yorku Georgem Clintonem (který byl později viceprezidentem za Jeffersona a Madisona), Patrickem Henrym z Virginie a Elbridgem Gerrym z Massachusetts (signatářem Deklarace nezávislosti). Antifederalisté byli tvořeni nižšími třídami, farmáři a zastánci papírových peněz, kteří se energicky stavěli proti silné centrální vládě, která vyplývala z americké Ústavy z roku 1789, a uspěli v tom, že byl přijat dodatek Listina práv a svobod. Byli proti jediné národní vládě, nadvládě horních tříd a slabému programu oddělení moci. Jeffersonovští Republikáni, kteří tak byli pojmenováni z důvodu antimonarchistických názorů antifederalistů, byli u moci v letech 1801-1825. V roce 1796 se strana rozdělila na Demokratické Republikány, organizované senátorem ze státu New York, Martinem Van Burenem (který se stal naším osmým prezidentem, 1837-41), který se zasazoval za práva států, zájmy farmářů a demokratické postupy; a Národní Republikány, vedené Johnem Quincy Adamsem, Henry Clayem a Danielem Websterem, kteří se roku 1820 spojili s Federalisty. V roce 1826 se Demokratičtí Republikáni přejmenovali na pouhé Demokraty, zatímco z Národních Republikánů se stali Republikáni v roce 1854. Tímto způsobem byl vytvořen systém dvou politických stran ve Spojených státech.
________________________________________
FÍ-BETA-KAPPA
Bratrstvo známé jako Fí-Beta-Kappa bylo roku 1776 zorganizováno studenty Univerzity Viléma a Marie ve Williamsburgu, Virginia (druhé nejstarší univerzitě v zemi, založené roku 1694), jako tajný debatní klub. Později byl infiltrován a využit Ilumináty k zavedení jejich principů do Ameriky. Jméno organizace bylo odvozeno od jejich řeckého hesla a motta, "Philosophia Biou Kuberuetes", což česky znamená "Filozofie je průvodcem života". Bylo otevřeno pouze univerzitním studentům a jejich cílem bylo udělat z filozofie, nikoli z náboženství, vůdčí princip lidského konání. Měli tajná znamení ruky a stisky rukou až do roku 1830, kdy bylo bratrstvo reorganizováno a změnilo formu ze společenské organizace na čestnou společnost pro členy vyšších tříd z řad vzdělanců. Roku 1780 jeden z členů bratrstva, Elisha Parmele, obdržel grant na zřízení kapituly na Yale a roku 1781 na Harvardu. Bratrstvo později mělo kapituly na 184 univerzitách.
________________________________________
SKULL AND BONES
Organizace Skull and Bones byla založena na univerzitě Yale roku 1832 generálem Williamem Huntingtonem Russellem (který v letech 1846-47 sloužil v zákonodárném sboru státu Connecticut) a Alphonsem Taftem (v roce 1876 americký ministr války, v letech 1886-87 ministr spravedlnosti, 1882-84 vyslanec USA v Rakousku, 1884-85 velvyslanec USA v Rusku a otec bývalého amerického prezidenta Williama Howarda Tafta) a v roce 1856 zapsaná Russelem a Danielem Colt Gilmanem pod názvem "The Russell Trust Association". Toho roku Russel navštívil Německo, kde se dostal do styku s Ilumináty a pravděpodobně byl jimi iniciován. Chtěl založit podobnou skupinu v Americe, kde by se jejich synové mohli stát členy tajného řádu, který by jim zajistil privilegia a výhody. Tato organizace se stala černou lóží svobodného zednářství. V roce 1873 se někteří studenti z Yale vloupali do jejich ústředí, budovy bez oken zvané Hrobka" sousedící se školním dvorem, kde objevili jejich insignie b” umrlčí lebku (anglicky skull and bones) spolu se skutečnými lebkami a kostmi. Do univerzitních novin Iconoclast napsali: Rok od roku se smrtelné zlo Skull and Bones rozrůstá." Russellův trust je dotován 54 milionů dolarů na granty absolventům univerzity, a jsou to tito absolventi, kdo kontrolují tuto skupinu. Antony C. Sutton, bývalý profesor ekonomie na Stanfordově univerzitě, napsal čtyřsvazkovou knihu o této skupině a odhalil jména třiceti nejvlivnějších starých amerických rodin, které přispěly do jeho kruhů (některé z nich lze vystopovat až do 17. století, kdy připluli z Anglie), včetně Whitneye, Lorda, Phelpse, Wadswortha, Allena, Bundyho, Adamse, Harrimana, Rockefellera, Payneho, Davisona a Pratta. Každý rok je patnáct mladých mužů vybráno za členy a nazváno "Rytíři". Po promoci jsou nazýváni jako "Patriarchové Řádu". Od jeho založení bylo iniciováno více než 2500 absolventů Yale. Jeho členové pronikli do všech oblastí byznysu a vlády. Mezi bývalé a současné členy patří: W. Averell Harriman (guvernér New Yorku a poradce různých demokratických prezidentů), William P. Bundy (redaktor časopisu CFR Foreign Affairs), J. Hugh Liedtke (spoluzakladatel Pennzoil Oil Corp.), John Kerry (senátor z Massachusetts), David Boren (senátor z Oklahomy), William Sloane Coffin (prezident společnosti SANE/FREEZE), William F. Buckley (konzervativní komentátor, redaktor časopisu National Review), Gifford Pinchot (otec hnutí za ochranu životního prostředí), Potter Stewart (Nejvyšší soudní dvůr), William H. Taft (27. prezident), Archibald MacLeish (zakladatel UNESCO), Henry Luce (šéf časopisů Time/Life), Alfred Cowles (z Cowles Communications), Richard Ely Danielson (z časopisu Atlantic Monthly), Russell Wheeler Davenport (z časopisu Fortune), McGeorge Bundy (poradce prezidenta Johna Kennedyho pro národní bezpečnost), John Sherman Cooper (senátor z Kentucky), John H. Chafee (senátor z Rhode Islandu), Henry Stimson (ministr zahraničí za prezidenta Herberta Hoovera), Robert A. Lovett (ministr obrany za prezidenta Harry Trumana), Winston Lord (prezident Council on Foreign Relations) a George Bush (41. prezident USA, Bilderberger a do roku 1980 člen CFR/Trilateral Commission). Tito lidé, přezdívaní "Bonesmani", se stávali členy Trilaterální komise a Rady pro zahraniční vztahy (CFR) a dostávali se na vysoké posty v administrativách různých prezidentů, do Kongresu a na různá místa ve vládě. Z těchto pozic mohli uplatňovat svůj vliv směrem k jejich společnému cíli ” jednotné světové vládě. Skull and Bones a Fí-Beta-Kappa jsou příkladem toho, jak fungují organizace Iluminátů. Vědí, že když mohou uchopit, kontrolovat a formovat vaši mysl, získají nevědomé pěšáky, kteří budou slepě plnit jejich příkazy a mohou být povoláni, aby přispěli k jejich úsilí. Raná historie Iluminátů nebyla ničím jiným než zasetím semene. To je důvod, proč byl kladen velký důraz na pronikání do vzdělávacích institucí a vštěpování jejich doktríny. Protože každá třída promovala v jejich vzdělávacím systému, bylo na uskutečňování jejich cílů stále více lidí. Ilumináti věděli, že jednou budou mít dostatek lidí na správných místech, aby tajně uskutečnili své cíle.
________________________________________
KONGRES VE VÍDNI
V roce 1802 tvořilo Evropu několik set států, kterým dominovala Anglie, Rakousko, Rusko, Prusko a Francie, která byla nejmocnější zemí. Roku 1804, když Napoleon Bonaparte převzal moc ve Francii, jeho vojenské úspěchy vedly k úplné kontrole doslova celé Evropy. Dokonce i dnes má Francie větší rozlohu než kterákoli země v Západní Evropě. V roce 1812, kdy Napoleon táhl proti Rusku, Anglie, Španělsko a Portugalsko byly již s Francií ve válce. Později se k nim připojilo Švédsko, Rakousko a v roce 1813 se ke koalici připojilo Prusko, aby ukončilo obléhání Evropy a k "zajištění budoucího míru obnovením rovnováhy sil." Roku 1814 koalice porazila Francii a v březnu téhož roku vstoupila její vojska do Paříže. Hranice Francie se vrátily do původní podoby z roku 1792 a Napoleon byl poslán do vyhnanství na Elbu, malý ostrov mezi italskou pevninou a ostrovem Korsika. Po napoleonských válkách se Ilumináti domnívali, že svět je již válčením unaven, a že přijme jakékoli řešení, aby již konečně zavládl mír. Rothschildové doufali, že na kongresu ve Vídni (1814- 15) vytvoří jakousi "Ligu národů". Od září 1814 do června 1815 čtyři koaliční mocnosti, vítězové napoleonských válek, zasedali na kongresu ve Vídni spolu s velkým počtem vládců a oficiálních představitelů menších států. Bylo to největší politické zasedání v dějinách Evropy. Anglii zastupovali lord Robert Stewart a vikomt Castlereagh; Francii ministr zahraničních věcí Charles-Maurice Talleyrand de Perigord; Prusko král Bedřich Vilém III.; a Rakousko císař František II. Mezi dalšími delegáty byli: Frederick VI, král dánský; Maxmilián Josef, král bavorský; Friedrich I, král z Wurttemburgu; Napoleon II, král z Říma; Eugene de Beaurharnais, místokrál italský; král Friedrich August I. ze Saska; hrabě Leowenhielm ze Švédska; kardinál Consalvi z Vatikánu; velkovévoda Karel z Bádenska; kurfiřt Vilém z Hesenska; velkovévoda Jiří z Hesenska- Darmstadtu; Karl August, vévoda z Wiemaru; král z Čech; král z Maďarska a vyslanci ze Španělska, Portugalska, Dánska, Holandska a dalších evropských států. Hlavním zájmem Kongresu bylo přerozdělit dobytá území, vytvořit rovnováhu sil, obnovit přednapoleonský pořádek prostřednictvím krále Ludvíka XVIII., vrátit moc rodinám, které vládly v roce 1789 a vrátit římsko-katolické církvi její bývalou moc. Diskuse se točily kolem vytvoření Evropské federace, kterou by tvořila skupina nezávislých království, jež by byla svázána společnou administrativou, která by, mimo jiné, zajišťovala společnou obranu. V jejich plánu bylo Švýcarsko učiněno neutrálním státem, které mělo sloužit jako pokladnice pro jejich finance. V březnu roku 1815 Napoleon opustil Elbu, protože důchod, který mu slíbil král Ludvík XVIII., byl přerušen a on věřil, že Rakousko zabránilo jeho družce Marii Louise a jeho synovi, bývalému králi Říma (který se ve Vídni stal vévodou z Reichstadtu), aby se k němu připojili. Navíc si byl vědom rostoucí nespokojenosti s králem. A tak se Napoleon vrátil, začal Stodenní válku a okamžitě byl označen jako "veřejný nepřítel". Koalice na Kongresu odložila své diplomatické záležitosti a zúčastnila se boje. Krátce před Napoleonovou porážkou u Waterloo byla vyjednávání na kongresu ve Vídni ukončena a 9. června 1815 byla podepsána dohoda. Druhý mír pařížský, podepsaný v listopadu, poslal Napoleona do exilu na Svatou Helenu, ostrov 1.000 mil vzdálený od pobřeží Afriky, kde roku 1821 zemřel. Ruský car za plány na Evropskou federaci rozpoznal spiknutí Iluminátů a nesouhlasil s ní. 26. září 1815 byla Alexandrem I. z Ruska, Františkem II. z Rakouska a Bedřichem Vilémem III. z Pruska podepsána smlouva Svaté aliance, zatímco spojenci dojednávali Druhý mír pařížský. Smlouva zaručovala suverenitu jakékoli monarchii, která se bude držet křesťanských principů ve státních záležitostech. Smlouva z nich udělala "opravdové a nerozdělitelné bratry". Alexandr tvrdil, že na tuto myšlenku přišel při konverzaci s Castlereaghem. Castlereagh později řekl, že Aliance je "kus vznešeného mysticismu a nesmysl". Prusko a Rakousko tvrdily, že ji podepsaly ze strachu z ruské odplaty. Přestože Aliance neměla žádný hmatatelný vliv, ostatním zemím naznačovala, že jsou spojeni proti nim, a s úspěchem na nějakou dobu rozdrtila rostoucí liberální hnutí v Evropě. Rakouský ministr zahraničí, princ Klemens Furst von Metternich, nejvlivnější státník v Evropě a Rothschildův agent, řekl, že jeho idea Evropské federace si klade za cíl pouze zachovat společenský řád, a že je přesvědčen, že Alexandr je choromyslný. Pravým účelem kongresu ve Vídni pro Ilumináty bylo, vytvořit federaci, aby mohli získat politickou kontrolu nad většinou civilizovaného světa. Mnoho evropských vlád bylo u Rothschildů zadluženo, což jim dalo do rukou mocný nástroj. Ilumináti byli při svém prvním pokusu neobyčejně blízko získání kontroly nad světem. Hlava rodiny, Nathan Rothschild, očekával den, kdy se jeho rodina pomstí zničením cara a jeho rodiny, což se také uskutečnilo roku 1917.
________________________________________
ZEDNÁŘI SE ODDĚLUJÍ OD ILUMINÁTŮ
Roku 1826 kapitán William Morgan, novinář a kameník z Batávie, New York, který byl zednářem vysokého stupně v místní zednářské lóži, napsal expozé zednářského řádu v knize s názvem Illustrations of Masonry, která odhaluje mnoho jejich tajemství, týkajících se prvních tří stupňů. Krátce potom byl zadržen a obviněn z krádeže a nesplácení dluhů a poslán do vězení. Ilumináti ho soudili v nepřítomnosti, obvinili ho ze zrady a nařídili pěti mužům, vedeným Richardem Howardem, anglickým Iluminátem, aby ho popravili. Když byl propuštěn z vězení, byl varován a pokusil se uprchnout do Kanady, Howard ho na hranicích chytil a vsadil ho do pevnosti Fort Niagara, kde byl držen několik dní. Svobodní zednáři, kteří Howarda doprovázeli, ho odvlekli na loď a utopili v řece Niagaře. Tato událost byla ověřena přísežným prohlášením Avery Allena (prý bylo obsaženo ve spisu v městském archivu New York City), který slyšel, jak Howard podává zprávu o tomto incidentu na shromáždění Templářů v St. John's Hall v New York City. Jeden ze tří mužů, kteří spáchali tuto vraždu, se k tomuto činu přiznal na smrtelné posteli roku 1848. Zednářští vůdci odmítali spolupracovat na zdlouhavém vyšetřování, které nikam nevedlo, protože mnozí z policejních důstojníci byli zednáři. Nakonec došlo k všeobecné shodě, že se Morgan utopil sám v jezeře Ontário. Avšak tisk, náboženští vůdci, umírnění občané a antiotrokářské skupiny se shodli na tom, že šlo zřejmě o vraždu. Tato vražda způsobila, že více než polovina zednářů na severovýchodě Spojených států zpřetrhala své svazky s Ilumináty. Tento incident vedl k vytvoření Protizednářské strany (1826-33) v New Yorku. Chtěli zastavit aristokratické spiknutí a zabránit všem členům zednářských organizací v práci ve veřejných službách. Protizednářští kandidáti byli zvoleni do Newyorského shromáždění roku 1827. Na shromáždění státu Massachusetts roku 1828 byl ustaven výbor, který měl "vyšetřit, jak je propojeno svobodné zednářství s iluminismem." Výbor o tom podal zprávu na schůzi ve Faneuil Hall v Bostonu (30.12. 1828 - 1.1. 1829) a přijal následující rezoluci: "Byla analyzována zpráva Výboru o propojení svobodného zednářství a francouzského iluminismu, která přinesla důkazy o úzkém spojení mezi vysokými stupni zednářství a francouzského iluminismu." Roku 1830 se konalo národní shromáždění v Philadelphii a další v roce 1831 v Baltimore, kde nomimovali Williama Wirta, bývalého ministra spravedlnosti USA (za administrativy Monroea a Johna Quincy Adamse, 1817-1829), na prezidentského kandidáta. Na Shromáždění bylo 116 protizednářských delegátů ze třinácti států. Hnutí se uchytilo hlavně v Nové Anglii a v středoatlantických státech. Přestože roku 1832 získali několik křesel v Kongresu, Wirt zvítězil pouze ve státě Vermont, zatínco zednář Andrew Jackson přesvědčivě zvítězil v ostatních státech a stal se prezidentem. Strana zanikla roku 1836, protože antiotrokářské hnutí zastínilo její aktivity. V roce 1838 se sloučila se stranou Whig (1834-60), která sama asimilovala do Demokratické strany, Strany Svobody (1840-48), strany Svobodná půda (1848-54) a Republikánské strany. Padesát let po Morganově zmizení Thurlow Weed (1797-1882), vlastník Rochester Telegraph a redaktor vlivného Albany Evening Journalu (1830-1863), který pomáhal založit Protizednářskou stranu, zveřejnil informace o Morganově smrti. Jeho hrob byl objeven roku 1881 v Pembroke, v okrese Batávia, stát New York. V hrobě byl nalezen kousek papíru, na němž bylo napsáno jméno John Brown. Brown prý byl jedním z lidí zapletených do vraždy. Roku 1882 byla na památku v Batávii vztyčena Morganova socha.
________________________________________
ILUMINÁTI VE SPOJENÝCH STÁTECH
V roce 1829 Ilumináti uspořádali tajné zasedání v New Yorku, na němž promluvila britská Iluministka jménem Frances "Fanny" Wrightová, která byla družkou socialisty Roberta Dale Owena. Do Spojených států přišla roku 1818, potom opět v roce 1824. Roku 1828 se spolu s Owenem stala redaktorkou časopisu New Harmony Gazette. V roce 1829 se přestěhovali do New Yorku a svou publikaci nazvali Free Enquirer. Na zasedání mluvila o rovnoprávnosti, ateismu a volné lásce, když se vyslovila pro ženské členství v řádu Iluminátů. Přítomným bylo sděleno, že bylo rozvinuto mezinárodní podvratné hnutí podle linie principů Iluminátů, které mělo být použito k podněcování budoucích válek. Členy tohoto hnutí nazvala "komunisty". Toto hnutí mělo být použito k učinění myšlenky jedné světové vlády přitažlivější působením chaosu ve světě prostřednictvím válek a revolucí, aby Ilumináti mohli nastolit pořádek podle svých představ. V roce 1843 básník Heinrich Heine odhalil své znalosti o této nové skupině, když napsal knihu s názvem Letece, která byla kompilací článků, které v letech 1840-1843 napsal pro Augsburg Gazette. V knize se můžeme dočíst, že "Komunismus je tajné jméno tohoto hrozného protivníka, který vládne proletariátu se všemi důsledky a staví se proti existujícímu buržoaznímu režimub¦ Komunismus je temným hrdinou, obsazeným do odporné role v moderní tragédii a čekající na pokyn ke vstupu na jeviště." Clinton Roosevelt, Horace Greeley (1811-72, redaktor New York Tribune, který založil roku 1841) a Charles Dana (1819-97, městský redaktor New York Tribune a pozdější redaktor New York Sun), prominentní vydavatelé novin té doby, byli jmenováni do výboru, aby zřídili fond pro operace, které měly být financovány Rothschildy. Shodou okolností Greeley, z důvodu svých ambicí na vysoký veřejný úřad a díky svým protiotrokářským postojům, pomohl v roce 1854 zorganizovat Republikánskou stranu. Roku 1872 kandidoval na prezidentský úřad proti Ulyssesu S. Grantovi na kandidátce Liberálních republikánů. Grant ho porazil v poměru 3.597.132 ku 2.834.125 hlasů. V roce 1841 Clinton Roosevelt napsal knihu s názvem called The Science of Government Founded on Natural Law, což byl plán spiknutí s cílem odstranit Ústavu USA a zavést v zemi komunismus, založený na Weishauptových principech. Obsahovala podrobný plán na New Deal (Nový úděl) a National Recovery Act (Zákon o národní obnově), které o 92 let později uvedl do života jeho přímý potomek Franklin D. Roosevelt. Ilumináti vyvíjeli činnost prostřednictvím fasádní organizace známé jako Strana Locofoco (1835- 45), kterou zorganizovali jacksonovští Demokraté, kteří byli silně ovlivněni Stranou pracujícího člověka (1828-30), která se v roce 1901 vyvinula v Socialistickou stranu. Název Locofocos vznikl, když odvolávali navrženého kandidáta na předsedu Demokratické strany a plynové osvětlení bylo zhasnuto členy strany během schůze v Tammany Hall roku 1835. Zápalky, které používali k zapalování světel, aby schůze mohla pokračovat, byly nazývány "locofocos". Se svou politickou silou, koncentrovanou hlavně na severovýchodě, bylo jejich cílem založit nezávislou pokladnu a přijmout antimonopolní zákony. Byli absorbováni Hnutím za práva států senátora Johna C. Calhouna z Jižní Karolíny, senátora Henryho Claye z Kentucky a senátora Daniela Webstera z Massachusetts, kteří se spojili s jeffersonovskými Republikány a Protizednářskou stranou, aby vytvořili Stranu Whig, která zastupovala farmáře, vlastníky jižních plantáží a obchodníky na severovýchodě. Nejvíce si stěžovali na to, že prezident Andrew Jackson odmítl založit Druhou banku Spojených států. S úspěchem nominovali generála Williama Henry Harrisona a gen. Zachary Taylora na úřad prezidenta, ale byli zastaveni prezidentským vetem, když se snažili o přijetí jejich legislativních projektů, zvláště po obnovení Národní banky. Strana Whig později splynula s nově vytvořenou Republikánskou stranou.
________________________________________
WEISHAUPT UMÍRÁ
Po Weishauptově smrti 18. listopadu 1830, ve věku 82 let, byl novým vůdcem Iluminátů určen Giuseppe Mazzini(1805-72), italský vlastenec a revoluční vůdce. Říkalo se, že se Weishaupt na smrtelné posteli kajícně vrátil ke katolické církvi. Když Mazzini navštěvoval univerzitu v Janově, stal se zednářem 33. stupně, a vstoupil do tajné organizace známé jako Karbonáři (jejich proklamovaný cíl v roce 1818 byl tento: "Naším konečným cílem je, po vzoru Voltaira a Francouzské revoluce, úplně vyhladit katolicismus a celé křesťanství."), kde se zavázal sjednotit Itálii. V roce 1831 byl poslán do vyhnanství do Francie, kde založil hnutí "Mladé společnosti", k nimž patřila Giovane Italia (Mladá Itálie), Mladá Anglie atd. Tato skupina sdružovala ty, kteří chtěli dosáhnout jednoty pomocí síly. Mazzini se v roce 1837 přestěhoval do Anglie, pak se roku 1848 vrátil do Itálie, aby zde vedl revoluci proti Rakušanům. Opět byl poslán do vyhnanství. V padesátých letech vedl více revolučních aktivit a díky nim byla Itálie v roce 1861 sjednocena do jednoho království a ne do republiky, o niž usiloval Mazzini. Mazzini, který byl znám jako "Zlý génius Itálie", se pokoušel vyvíjet aktivity Iluminátů prostřednictvím Alta Vendita Lodge, nejvyšší lóže Karbonářů. V rozmezí let 1814-48 skupina známá jako Haute Vente Romaine řídila aktivity většiny evropských tajných společností. V dubnu 1836 šéf Haute Vente, jehož pseudonym byl "Nubius", napsal "Beppovi": "Mazzini se chová příliš jako spiklenec z melodramatu a nás ostatní odsunuje do role diváků. Mazzini rád mluví o spoustě věcí, ale především o sobě. Neustále píše, že převrací trůny a oltáře, že zúrodňuje lid, že je prorokem humanitářství". V roce 1860 Mazzini zformoval organizaci nazvanou "Oblonica", jejíž jméno bylo odvozeno z latinského slova "obelus". Uvnitř této skupiny zřídil vnitřní kruh, zvaný Mafia. Normané kolem roku 1.000 po Kr., poté, co vyhnali Araby ze Sicílie, založili feudální systém. Dozorčí, kteří chránili jednotlivá panství, byli vybráni ze známých zločinců. Šarvátky mezi barony vybojovávali tito kriminálníci. Ačkoli byla feudální privilegia roku 1812 zrušena, tito strážci drželi pod kontrolou zemi prostřednictvím pronajatých zařízení. Byla to banda zločinců, které Mazzini dal jméno "Mafia", což bylo zkratkové slovo pro Mazzini, Autorizza, Furti, Incendi, a Avvelengmenti. Byli známí jako Mafiosi a byli Mazzinim zmocněni k páchání krádeží, žhářství a vražd. Tato organizace se dostala do Ameriky v 90. letech 19. století, kdy začala vlna italského přistěhovalectví. V roce 1859 byl Albert Pike (1809-1891), právník a vůdce amerického zednářství Skotského ritu (který byl nazýván "Svrchovaný pontif univerzálního svobodného zednářství", "prorok svobodného zednářství" a "největší svobodný zednář devatenáctého století"), který byl fascinován jednotnou světovou vládou, vybrán, aby koordinoval aktivity Iluminátů ve Spojených státech. Řekl, že je třeba vytvořit politickou stranu, která bude udržovat svět ve válce, dokud všichni nezačnou volat po míru. Pike řekl, že to všechno bude provedeno "jazykem a perem, naším otevřeným a tajným vlivem, pomocí peněz a, pokud to bude zapotřebí, mečem". Pike se narodil 29. prosince 1809 v Bostonu, šel studovat na Harvard a později sloužil jako brigádní generál armády Konfederace. Konfederací byl jmenován indiánským zmocněncem, aby vytvořil armádu indiánských válečníků. Stal se guvernérem indiánského území a podařilo se mu vytvořit armádu skládající se z Chickasawů, Comanchů, Creeků, Cherokeeů, Miamiů, Osageů, Kansaů a Choctawů. Stal se známým jako "důvěryhodná bledá tvář, přítel a ochránce". Divokost jejich útoků způsobila, že Jefferson Davis, prezident Konfederace, armádu Inidiánů rozpustil. Po občanské válce byl Pike shledán vinným zločinem vlastizrady a uvězněn, avšak 22. dubna 1866 byl omilostněn prezidentem Andrew Johnsonem, který se s ním setkal druhý den v Bílém Domě. 20. června 1867 funkcionáři Skotského ritu Johnsona zasvětili do 32. stupně a on později odešel do Bostonu sloužit zednářskému chrámu. Jediný monument na počest generála Konfederace ve Washingtonu, D.C. byl vztyčen na počest generála Pike a může být spatřen mezi budovou Ministerstva práce a budovou magistrátu, mezi 3. a 4. ulicí na D Street, NW. Pike byl génius schopný číst a psát v šestnácti různých jazycích. Jako zednář 33. stupně byl jedním ze zakladatelů a hlavou "Starobylého přijatého skotského rituálu svobodného zednářství" (Ancient Accepted Scottish Rite of Freemasonry). V roce 1869 byl vrchním vůdcem Rytířů Ku Klux Klanu. V roce 1871 napsal zednářskou příručku, čítající 861 stran, s názvem "Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Rite of Freemasonry". Pike prý byl satanista, který se oddával okultismu, a vlastnil náramek, jenž používal k přivolávání Lucifera, s nímž prý neustále komunikoval. Byl velmistrem luciferské skupiny, známé jako Řád Palladia (nebo Svrchovaná rada moudrosti), který byl založen v Paříži roku 1737. Palladismus byl přinesen do Řecka z Egypta Pythagorem v pátém století př. Kr. a byl to tento kult satana, který byl zaveden do vnitřního kruhu zednářských lóží. Byl v jedné řadě s Palladiem Templářů. V roce 1801 Žid Issac Long přinesl sochu Bafometa (satana) do Charlestonu, Jižní Karolína, kde pomohl založit Ancient and Accepted Scottish Rite. Pike, jeho nástupce, změnil toto jméno na "New and Reformed Palladian Rite" (Nový a reformovaný palladiový rituál) nebo Reformed Palladium. Řád obsahoval dva stupně: 1) Adelph (nebo Bratr) a 2) Druh Ulyssea (nebo Druh Penelopy). Pikeovou pravou rukou byl Phileas Walder ze Švýcarska, který býval luteránským knězem, dále byl zednářským vůdcem, okultistou a spiritistou. Dalšími jeho nejbližšími pomocníky byli Gallatin MacKey (zednářský vůdce), Longfellow a Holbrook. Pike spolu s Mazzinim, lordem Henry Palmerstonem z Anglie (1784-1865, zednářem 33. stupně) a Otto von Bismarckem z Německa (1815-1898, zednářem 33. stupně) zamýšleli použít Palladiový rituál k vytvoření satanistické skupiny, která by spojovala všechny zednářské skupiny. Díky Mazziniho revoluční činnosti v Evropě museli Ilumináti opět do podzemí. Pike založil Nejvyšší rady v Charlestonu, Římě (vedenou Mazzinim), Londýně (vedenou Palmerstonem) a v Berlíně (vedenou Bismarckem). Ustanovil 23 podřízených rad na strategických místech po celém světě, včetně pěti "velkých centrálních ředitelství" (Grand Central Directories) ve Washingtonu, DC (Severní Amerika), Montevideu (Jižní Amerika), Neapoli (Evropa), Kalkatě (Asie) a na Mairiciu (Afrika), které sloužily ke sběru informací. Všechny tyto větve se staly tajnými ústředími pro aktivity Iluminátů. V dopise s datem 22. ledna 1870 Mazzini píše Pikeovi: "Musíme všem federalistům dovolit pokračovat v jejich dosavadní činnosti, s jejich systémem, s jejich ústředními autoritami a rozmanitými modely korespondence mezi vysokými stupni stejného ritu, organizovaného podle současných zvyklostí, ale my musíme vytvořit vyšší rituál, který zůstane neznámý, do něhož povoláme ty zednáře vysokého svěcení, které si vybereme (zřejmě odkazuje na "New and Reformed Palladian Rite"). Pomocí tohoto nadřazeného rituálu budeme ovládat celé svobodné zednářství, které se stane jediným mezinárodním centrem, které bude mocnější, protože jeho směr nebude znám." V dalším dopise s datem 15. srpna 1871 Pike Mazzinimu píše: "Pustíme z řetězu nihilisty a ateisty a vyprovokujeme strašnou sociální katastrofu, která v celé své hrůze ukáže národům účinky absolutního ateismu, původ divošství a nejkrvavější vřavy. Potom se občané budou všude bránit proti menšině revolucionářů, vyhladí tyto ničitele civilizace a většina, zbavená iluzí o křesťanství, bude v ten moment bez duchovního vedení, avšak prahnoucí po nějakém ideálu, ale bez znalosti, kde získat předmět uctívání, přijme čisté světlo, prostřednictvím univerzální manifestace, která bude výsledkem všeobecného reakčního hnutí, jež vyplyne z destrukce křesťanství a ateismu, obě ideologie poraženy a vyhlazeny současně." Další část tohoto dopisu, která byla objevena v roce 1949, graficky znázorňuje plány na tři světové války a minimálně dvě revoluce. První světová válka měla umožnit komunistickým ateistům zničit carskou vládu v Rusku. Tohoto cíle bylo dosaženo. Druhá světová válka měla být vyprovokována popichováním Velké Británie proti Německu za účelem zničení nacismu a na podporu sionismu, aby mohl být vytvořen stát Izrael. Také tohoto cíle bylo dosaženo. Po této válce měl být komunismus již tak silný, že mělo dojít ke svržení slabších vlád. V roce 1945 na Postupimské konferenci mezi Trumanem, Churchillem a Stalinem byl Rusku dán pořádný kus Evropy, což také napomohlo tomu, že komunisté zaplavili Čínu. Plán také volal po Třetí světové válce, která má být vznícena podnícením výboje mezi sionisty (Izrael) a Araby, kteří se zničí navzájem a zbytek světa přivedou do konečného konfliktu. Tento konflikt bude naplánován tak, aby způsobil úplný společenský, politický a ekonomický chaos, z něhož vzejde světová vláda, kontrolovaná Ilumináty. Krátkou dobu byl tento dopis vystaven v Knihovně Britského muzea v Londýně. Někteří badatelé se domnívají, že druhý dopis je padělaný a byl napsán mohem později než první část, protože slovo "fašismus" bylo poprvé použito až v roce 1921 a arabsko-židovský problém neexistoval, dokud v roce 1917 nebyla přijata Balfourova deklarace. Po Mazziniho smrti 11. března 1872 Pike pověřil Adriana Lemniho (1822-1896, zednáře 33. stupně), bankéře z Florencie, aby vedl jejich podvratné aktivity v Evropě. Lemni byl mecenáš vlastence a revolucionáře Giuseppe Garibaldiho a mohl být aktivní v luciferské společnosti, kterou založil Pike. Dne 14. července 1889 Pike vydal toto prohlášení, určené pro 24 Nejvyšších rad světa, které se sešly v Paříži: "Davu musíme říci toto: 'Uctíváme Boha, ale je to Bůh uctívaný bez předsudků.' Avšak vám, Suverénním velkým generálním inspektorům (zednářům 33. stupně) říkáme, že Bratrům 32., 31. a 30. stupně můžete opakovat toto: 'Zednářské náboženství by mělo být všemi z nás, kteří jsou zasvěceni do vyšších stupňů, udržováno v čistotě Luciferské doktríny.'" Dále řekl: "Pokud Lucifer není Bůh, je jím Adonay (nebo Adonai, hebrejské slovo pro "Pána", které odkazuje na slovo "Jehova", označení Boha Izraele, jehož používání se vyhýbali), jehož činy dokazují jeho krutost, věrolomnost a nenávist k člověku, barbarství a odpor k vědě, kterého jeho kněží pomlouvají? Ano, Lucifer je Bůh a Adonay je bohužel také Bůh. Podle věčného zákona není světla bez stínu, krásy bez ošklivosti, bílé bez černé, proto Absolutno může existovat pouze jako dva Bohové: temnota je nutná jako pozadí pro světlo, jako je podstavec nutný pro sochu a brzda pro lokomotivu". "Doktrína Satanismu je hereze a pravé a čisté filozofické náboženství je víra v Lucifera, který je na stejné úrovni jako Adonay; ale Lucifer, Bůh Světla a Bůh Dobra bojuje za lidstvo proti Adonayovi, Bohu temnoty a zla."
Převzato z: http://www.lakyna.estranky.cz
Děkuji autorce za skvěle odvedenou práci.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5405"
Map
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one