Autor stránek

Autor stránek

nasri@centrum.cz
cf6e5e7c9a_37958873_o2.jpg
Ráno 1. července roku 1976 je hezká černovlasá dívka nalezena mrtvá ve své vlastní posteli. Její zmasakrované tělo, poraněný obličej a vytlučené zuby svědčí o strašném utrpení. Rozpálená média, veřejný proces a rozsudek: vinen je kněz, exorcista... Jak mimořádná byla tato německá studentka z Klingenbergu, ze které byl za života vymítán ďábel a po smrti byla mnohými považována za svatou?

Film, který vzbudil zájem

Anneliese Michel – tak znělo pravé jméno dívky, o jejímž dramatickém příběhu vypráví film s názvem The Exorcism of Emily Rose. Doslovný překlad by zněl „Exorcismus Emily Roseové", ale v České republice byl promítán a distribuován pod názvem V moci ďábla. Tento film natočený v roce 2005 vzbudil značný zájem. Pokud zadáte jeho název v angličtině do internetového vyhledávače google.com, dostanete asi milion nalezených stran, kde se o něm píše – včetně řady ukázek z tohoto filmu například na serveru youtube.com. Scénář filmu byl napsán na motivy skutečného otřesného příběhu posedlé dívky, který byl odborně zdokumentován profesorkou Felicitas D. Goodmanovou, kulturní antropoložkou a religionistkou, v knize The Exorcism of Anneliese Michel („Exorcismus Anneliese Michel").

Samotné téma posedlosti a existence satana vůbec budí nemalý zájem a emoce. Proč zemřela tato nevinná dívka? Byla duševně nemocná, anebo posedlá? Existují skutečně démoni, kteří mohou zotročit i zabít? A co na to všechno současná věda? Vylučuje psychiatrie existenci satana? Kdo má pravdu: ti, kteří nad dívkou konali exorcismus, či prokurátor, který obviňuje kněze ze středověkého tmářství? Taková témata rozviřuje tento film, jestliže hlasitě vyslovuje to, co mnozí diváci skrývají, a sice zásadní otázku: existuje onen jiný, neviditelný duchovní svět, anebo ne? Filmový prokurátor tvrdí, že ví, že zlí duchové neexistují. Ačkoli se považuje za praktikujícího křesťana, během soudního zasedání přikazuje zvýšeným hlasem přísedícím, aby „nevěřili" v to všechno, co kněz říká o satanově krutosti. Advokátka – obhájkyně, ačkoli se prohlašuje za agnostika, přistupuje k těmto dramatickým událostem bez předsudků. Jak se stále víc do věcí noří, začíná vnímat jejich nadpřirozený charakter a navíc dostává čitelná znamení, týkající se existence neviditelné skutečnosti.

Během procesu paní advokátka deklaruje svoji otevřenost vůči možnosti existence duchovního světa a činí z toho podstatný argument obhajování obžalovaného kněze. A sám kněz nemá nejmenší obtíže s vírou v působení zlého ducha od doby, kdy proti němu stanul tváří v tvář v dramatickém duchovním boji o dívčino osvobození. Závěr filmu a v něm vynesený rozsudek je značně rozpolcený: kněz je shledán vinným ze smrti dívky, ale trest dle rozhodnutí soudu nastoupit nemusí…
Film přináší zvlášť důležité poselství, jež bylo nejvíc zdůrazněno v poslední scéně: „Pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy." (Flp 2,12)

Fakta – čili skutečný příběh

Od filmu přejděme k autentickým událostem. Anneliese byla jednou ze čtyř dcer manželů Michelových, velmi dobrých a zbožných lidí, kteří bydleli v německém v Klingenbergu. I když byla Anneliese od dětství drobná a náchylná k nemocem, „byla celkem normální", vzpomínají její spolužačky; „uměla být veselá a s ostatními blbnout a žertovat". Cosi „nenormálního" se začalo dít krátce před šestnáctými narozeninami, tedy na podzim roku 1968. Podle svědectví jedné z Anneliesiných spolužaček se nemohla po hrůzyplné noci hýbat. Cítila se jako stažená nějakou obrovskou silou, která jí nedovolovala dýchat. Marná snaha volání o pomoc, promočená postel, strach... Téměř o rok později se situace opakuje. Návštěva u lékaře a podrobné neurologické vyšetření neodhalily žádné poruchy. Přesto dívku poslali do sanatoria a její kamarádky pak s hrůzou pozorovaly, že tam její modré oči zčernaly, změnily se jí ruce a zachvacovaly ji podivné křeče. I když ztratila jeden školní rok, schopná a pracovitá dívka udělala maturitu a připravovala se na studium na vysoké pedagogické škole. Jako mladá studentka si stěžuje mamince: „Něco v mém pokoji šramotí." Matka ji poslala na ušní vyšetření, ale odborný lékař neshledal žádné poškození sluchu.

Začínají se dít „divné věci"

Skutečný problém se ale objevil, když i ostatní v domě začali slyšet ťukání někde pod podlahou, ve stropě nebo ve skříni. Když se vyděšení šli modlit před sošku Panny Marie, Anneliesina tvář se různě křivila a z jejích černých očí sršela děsivá nenávist. Rodinná modlitba, častá eucharistie a večerní růženec přinášely stále menší úlevu dívce, která se duchovně i tělesně cítila den ze dne hůř a stěžovala si na obtěžující jevy.

„Tak hrozný strach..." svěřuje se svému duchovnímu důvěrníkovi a budoucímu exorcistovi P. Arnoldu Renzovi. „To je takový děs, že si myslíte, že už jste v samotném pekle, že jste tak opuštěný, jako nikdo na světě... Představuji si pak, otče Arnolde, že takhle bylo na Olivové hoře..., jen ještě nepředstavitelně hůř, protože On na sebe přece vzal hříchy celého světa." Až k únavě a vyčerpání se násobí návštěvy u různých lékařů. Na usilovné prosby rodičů i otce Arnolda se u nich doma objevují i znalci z duchovní oblasti, odborníci na posedlost. Jeden z nich si poznamenal následující slova: „Anneliese byla milá dívka a pocházela z hluboce náboženského domu. Stěžovala si: ‚Cítím, že nemám vlastní ´já´.' Pak řekla, že čas od času vidí ďábelské obličeje, které nebyla sto blíže popsat... V určitých časových odstupech od sebe hrubě odhazovala posvěcené předměty... V místnostech kolem sebe šířila zápach spáleniny a hnoje."

Současně studovala, a to s úspěchem. Nápadná byla její veselost, nevyhýbala se kamarádství a chovala se tak, jako se chová mladá zamilovaná dívka, vzpomíná kolegyně ze školy. Tehdy už chodila s Petrem, o němž věděla, že k ní chová hluboké city. I když od něj neodcházela, přesto si myslela, že kvůli svým osobním problémům se nemá angažovat v hlubším vztahu s ním. Petr však byl neústupný. Těšil ji i sebe, že se nakonec najde lékař, který odhalí skutečný pramen podivných obtíží. Neopustil ji do konce jejího života, neodradilo ho ani to, když – jak sám vzpomíná – se na něj dívala s pohledem plným nenávisti a řičela zvířecím rykem. Jak plynuly měsíce, chování Anneliese bylo stále obludnější: skákala po zdech, pila z podlahy svoji moč, dávala hlavu do klozetové mísy, škrábala a kousala stěny a přitom si vyrážela zuby; nahá se válela po štěrku nebo také namáčela ve vodě. Měla neuvěřitelnou fyzickou sílu: když ji chtěla sestra chytit, mrštila s ní o zem jako s hračkou. Téměř nespala, a když ulehla, vypadala jako mrtvá. Kvůli napětí krčních svalů nemohla dívka ani pít a dokonce ani dýchat. Náhle se uklidňovala a vracela do rovnováhy, několik hodin se modlila, učila se, hrála na klavír...

Exorcismy

Manželé Michelovi ve své bezradnosti napsali dopis biskupovi s prosbou o exorcismus jejich dcery. Duchovní, kteří navštěvovali jejich dům, neměli pochybnosti, že se jedná o posedlost. Radil jim i P. Adolf Rodewyk SJ, který již během druhé světové války vykonával exorcismus jedné ošetřovatelce v nemocnici. Během mnoha let práce s touto problematikou analyzoval stovky případů posedlých lidí. Osobní kontakt s Anneliese v jejím vlastním domě ho přesvědčil, že jde právě o tu nejhorší posedlost...


Würzburgský biskup Josef Stangl pověřil provedením exorcismu kněze Arnolda Renzce, kterému při exorcismu pomáhal P. Ernst Alt. Zápisky P. Arnolda Renze z prvního exorcismu dávají určitou představu o boji, který začal: „Nejsilněji Anneliese či démoni reagují na svěcenou vodu. [Posedlá] začíná výt a zmítat se. Drží ji tři muži: pan Hein, Petr a její otec. Anneliese se snaží kousat nalevo i napravo, kope nohama směrem ke mně. Občas vyje, zvlášť u svěcené vody. Někdy vyje jako pes. Opakuje: ‚Skončete s tím hovnem! Ty zasranej kněžoure, ty špinavá svině!' Kleteb a nadávek je mnohem víc, odpusťme si je však..."

Exorcistou jmenuje diecézní biskup v dané problematice vzdělaného a současně bezúhonného kněze, který žije vzorným kněžským životem. Tato bezúhonnost je nutná proto, že ďábel se neštítí použít na svou obranu proti exorcistovi jakékoliv prostředky. Když nemá, co by použil, tak jen hrubě a sprostě kleje a nadává.
Exorcismus je slavnostní modlitba, ve které církev mocí své autority jménem Ježíše Krista veřejně přikazuje zlým duchům, aby odešli z posedlého člověka. Na výslovné Anneliesino dovolení otec Arnold nahrával na magnetofon průběh exorcismů, kterých bylo dohromady několik desítek. Část tohoto materiálu přepsala profesorka Felicitas D. Goodmanová do své knihy o Anneliese Michel. Když kněz za doprovodu Anneliesiných nejbližších přinutil démony, aby opustili tělo trápené dívky, přikazuje jim přitom slovy, která předepisuje tzv. Rituale romanum, i slovy z Písma svatého či vzývaje svatá jména, rozléhal se nepopsatelný křik, vrčení a skřeky. Sice se strašlivým vztekem, nicméně odpovídali duchovním na otázky.

Otec Arnold chce v jednu chvíli zanotovat mariánskou píseň. Ale nemůže, protože vybuchne šílený a dosud neslyšený ryk. Ďábel dáví, jako by měl okamžitě vyzvrátit vnitřnosti a křičí: „Ona přichází! Ona přichází! Velká Paní!" Když profesorka Goodmanová slyšela tento úryvek z magnetofonového pásku, zažila šok. Jako poznámku ve své knize zapsala: „To, co je slyšet, je tak děsivé a tak sugestivní, že jsem musela vypnout magnetofon, abych se uklidnila a překonala mdloby, které jsem ovládla jen stěží". [Pozn. red.: Část těchto zvukových nahrávek z průběhu exorcismu je součástí dokumentárních filmů natočených Polskou televizí a německou Helge Cramer Filmproduktion, které bylo možno v době vydání tohoto čísla shlédnout v původním znění i na www.youtube.com – stačí zde zadat klíčové slovo Anneliese Michel.]

Teprve smrt přinesla osvobození

Exorcismus z 30. prosince 1975 začal stejně jako mnohé jiné. Leč naráz se rozlehl křik démonů: „Neodejdeme, protože Ten to nedovoluje!" Jaký je Boží záměr s těmito událostmi?
Teprve smrt přinesla konečné osvobození. „Den před smrtí," vzpomíná otec Arnold, „najednou během exorcismu řekla: Prosím o rozhřešení! To bylo její poslední slovo, které mi řekla." O půlnoci duchovní démonům přikázal, aby se utišili a dovolili dívce usnout. Anneliese si lehla a klidně usnula, aby se už nikdy neprobudila. Zemřela vyčerpáním.
0d57d86646_37960616_o2.jpg
35a7ac7fef_37960338_o2.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "6394"
Map
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one